Červenec 2017

TOHLE nebyl MŮJ HLAS ...

Pátek v 15:53 | Lady L
Bylo rozhodnuto....

Deset bytostí co rozhodovaly o jejím bytí či ne....

Ona přeci nebyla čarodějnice.....nechodila na blata... tančit nahá a smilnit s ďáblem...

Jen ji Bůh dal krásu...

Dcera chudé vdovy...

mnohdy měli hlad...protloukaly se jak se dalo....

Když se podívala na své teď už zmučené, pošpiněné tělo...

které bylo vydáno na pospas moci mužů...

Tolik bolesti...tolik utrpení....

Proč.????..hlavou se jí míhaly myšlenky....

Směs bolesti...nepochopení..zlosti....

PROČ..?.Proboha Proč....?

Plivali po ní házeli kamení....tolik nenávisti...

Lidé...opravdu to jsou lidé, když dokáží vymyslet tolik druhů mučení...bolesti....

Zítra už zítra ji upálí, ale ještě ji čeká jedna noc....

Noc plná hrůzy a ponížení bolesti.....

Zas přijdou vybít své chtíče a ona je v řetězech bezbranná...

A zítra ji upálí..bolest smrt..možná..vysvobození...opustí své tělo....

Bože....Bože...proč jsi mě opustil.....? ? ?

Ticho...bylo odpovědí...

Celý život jsem ti věřila a ti co tě zastupovali....chovali se ďábelsky....

Zas nedokázala uchopit svou myslí....co se dělo...

Už slyšela hluk...blížily se její triznitelé....

Noc utrpení a bolesti.....ukojení zvrácenosti jejich chtíčů...střídaly se....na jejím těle....


Smrt...vítala, jako něžnou laskavost....


Umírání bolelo ...pálilo se jí nohy ..zplály zbytky jejích krásných dlouhých vlasů...dusila se už jen chvíly...

Slunce se zbarvilo do krvava...

Mraky zčernaly a ztěžkly ...uhodil blesk....do těch co odsouddily nevinnou....

A rázem byly váhy srovnány.....

Valil se déšť...ostatní se rozutekly....

Z hranice stoupal ještě dým.....splachoval popel a zhášel poslední žhavé uhlíky....

......


Duše byla volná...světlo zářilo.....už jen blaženost....

ˇˇˇˇ

Dostala se do podivuhodného světa...stala se novým životem...

Tentokrát byla mužem...rostla rychle... matka byla křehká...porod nepřežila....

Dostal kojnou....vychovávala ho jako svého....mléka měl dost...

a pohled byl nádherný mazlil se s prsy své kojné, byl vděčný za sladký dar...za obživu....

Měl vše co si může dítě přát....otec se mu moc nevěnoval...byl neustále na nějakém tažení...

Vyrůstal s dětmi na hrádku...učil se lovit zvěř....

Otec,

když se ukázal na malou chvíly mezi taženímy a doprovodem krále

s ním vyrážel na lov a vyprávěl o svých bojových úspěších, rád ho poslouchal...vyprávěl tak poutavě...

Chtěl se stát rytířem....

Jen někdy za silných bouří se mu zdával zlí sen o dívce, která je upalována.bolestí křičí....

On křičel také ...vždy k němu přiběhla chůva a začala ho konejšit a zpívat tajemnou píseň...

které nerozuměl...ale vždy ho utišila....

Raghupati Rághav. rádža Rám

patít pavan. Síta Rám

Síta Rám, džej Síta Rám
bhadž mana pjaré túnSíta Rám
Íšvar Alláh teré nám sab.kó
sanmatí de Bhag.ván..

Otec si ji přivezl z dalekého kraje...krásnou...na první pohled křehkou
a přitom pružnou a podivuhodně krásnou...

Chodívala v průsvitných látkách, které se normálně zde neviděli...
byla určena jen pro něho....jeho služebná...vždyť vychovávala budoucího pána hradu...

Rostl, jako z vody byl po otci...jeho sestřička byla po matce...křehká a neduživá....

Otec ji miloval pokaždé jí přivezl něco krásného....žárlil na ni ... měla jeho plnou pozornost....
on ne on byl příčinou matčiny smrti....
Sestru měl rád, byla tak laskavá a něžná...že nešlo ji nemilovat..
.modré nebesky krásné oči zarámované dlouhými vlásky...
Chůva ji oblékala do průsvitných látek a tak sestra vypadala, jako víla...

Mnohdy spolu zašly do luk, kde pletla věnečky z květin...

Čas dětství byl krásný, ale uběhl příliš rychle...sestra hodně churavěla...a lékaři na dvoře doporučily,

aby odjeli do Genovi k moři, kde je dobrý vzduch....

A tak se dostaly do světa...a svět vycenil své zuby...

TOHLE NENÍ MŮJ HLAS

12. července 2017 v 15:43 | Lady L
Probudila se...všude bílo tak bílo, že ji oči bolely...

Ctěla zavolat, kde že to je...ale ozvalo se úplně něco jiného...

Slyšela jen nějajé tóny...tohle přeci není můj hlas....

Zbláznila jsem se nebo co..?

Myšlenky ji naskakovaly líně...kde to jsem....?

Chtěla se podívat na své tělo, ale to leželo někde hodně daleko...aspoň měla ten dojem...

Co se to vlastně děje....

Nechápala....

Chtěla postupovat logicky...

Dá se to bez těla...její pevný bod zmizel...

Co jí vlastně zbylo....světlo kolem ní ji neumožňovalo cokoli pozorovat....

Tedy...jak dál...když nemohu pozorovat...co mohu dělat?

Jak mohu zkoumat?

Hlas se my mění v tóny...aspoň nějaké poznání...

Ha analýza zatím funguje...aspoň některé pochody ji byly zachovány....

Teda měla dojem, že je ONA ...kde tu jistotu brala....nevěděla....

Tak co teď ...co mohu?

Začala vysílat Haló je tu někdo?

Ozvěnou jí bylo jen několik tónů..proměněných v melodii...

Čekala....nic....

Prázno....světlo kolem...Ona ? ...

´´


V té době se díval hvězdář dalekohledem...v sektoru 234 zahlédl záblesk....co to může být....zamrkal...

něco malého tam zářilo....že by objevil hvězdičku....?

Vybuchly všechny možné emoce...radosti...strachu..pokušení....

Honem vyfotit...zaznamenat...všechno mu padalo z rukou...

Byl tak nervózní, že cokoli chtěl udělat...přístroj mu spadl rozletěl se na tisíc kousků...

jen bezmocně si sedl...koukal jestli světýlko ještě spatří...viděl ho tam....záblesk radosti...

Zaslechl pár tónů...jako by slyšel ... Haló je tu někdo? ...

Zbláznil se?

Jsem tu...odpověděl....

Prostorem zazněla otázka i odpověď...tóny se smíchaly v nebeské harmonii a splynuly ....

Spojení mohlo být navázáno....

Co to vlastně Bože je?

7. července 2017 v 19:35 | Lady L
Experimentální rozhovor s personifikací...NEJVYŠŠÍHO...a malého NIC...CO dělá velké NĚCO...TAO...

Co to vlastně Gote je? *1


No přeci TY...

Já?...

Ano TY...

Opravsu já...

Ano ..kdo jiný...

To nemohu být já...

Je to křehké...

Jak to víš?

Vypadá to tak....

Opravdu?

Vyzkoušel jsi to...

Ne proč....?

Tak, jak víš, že je to to co říkáš....

A co mám dělat?

Ty se ptáš..?

Ano nevím ...

Co nevíš?

No mnoho věcí...

A co víš....?

Že NIC NEVÍM?

Opravdu?

Udivuješ mě...

ČÍM ?

Tím co mě zde říkáš?

Já mluvím?

Ne jen si myslíš, že se vyjadřuješ...

Ó pravdu...o pravdu ti opravdu jde?

A o co by mě vlastně mělo jít?

V tomto světě poznáváš obě strany....jaké ?

pravou a levou...

A která je lepší?

Může být některá strana lepší...?

Potřebuješ přeci obě...

No to máš vlastné pravdu...

Co je vlastně...ta pravá pravda....?

A jaká je ta levá?

Ona je i levá?

No když je pravá musí být i levá....

No tak já nevím...

Co nevíš?

No o těch pravdách?

Kolik jich vlastně je?

Tolik co je bytostí?

Tý vole, ty kecáš...

Kecám...

*1 --(her zde ...gott z německého Bůh..či mám...v minulém čase klení...neboli rozčílené vyjádření, že se nám něco zrovna moc nelíbí....)