Červenec 2016

Blogovala...

31. července 2016 v 17:13 | Lady L
Dostala se do světa neskutečných možností...

Všechny myšlenky, které kolem ní proplouvaly mohla naservírovat druhým... jakoukoli formou chtěla....

Některá slova se v prostoru prolítávala, jako pestrobarevní motýly...

Musela se smát, když si vzpoměla na anglický překlad...motýl je vlastně lítající máslo....

Mnohdy o slovech, jako takových nepřemýšlíme...jen je bereme a přehazujeme myslí....

A už nevidíme...že musel být někdo kdo jim dal formu...zvuk a tvar....

Někdo, kdo měl tolik obrazotvornosti...odvahy ba hrdinství smysl....prosadit

....SLOVO...jméno něčeho, jako takové...

Jedním z takových byl Josef Jungman....šesté dítě....z deseti...obyčejného ševce....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Jungmann

A takových v našem národě je celá řada....ale naše školství, které bylo kvádrem nárožným se mění v rujny.

Podle Komenského má škola být hrou a ne nudným mučením, kde učitel ztrácí svou důstojnost...

Technika nás válcuje a brzo....velmi brzo....se lidstvo může dostat....zas na dobu kamenou....

Všechny výdobytky moderní doby mohou vzít za své....ale to je jeden z mnoha možných variant...

.nohavic času jak děl Terry Pratchett.

Školáci nudíce se ve školních lavicích zavaleni mnohýmy informacemi spí...hrají hry četují...

A teprve život je naučí....že měli najít formu ...jak se učit....pohodlí je však pro ně samozřejmostí.....

Jenže vždy musí být někdo kdo to odmaká....

Následky činů nejen neseme sami na sobě, ale i jako společnost....

Barbaři neuznávají jemné formy protože jim neslouží k přežití....a zkušenosti dovedli k tomu,

že jsou vyvolení, kteří se vezou a ti , kteří táhnou tu pomyslnou káru....

Ale všeho je dočasu....


Sny se mění v realitu....vše co bylo napsáno...stvořeno v mysli...bere na sebe reálnou podobu....

Tento svět je vlastně svět naší fantazie....

Tedy měli bychom být opatrní co napíšeme.....jenže nejsme....tvoříme, jako posedlí formujeme...

vytváříme svět...

Tak apoň zakončeme vždy příběh dobrým koncem....

Většinou mnoho autorů nechá volný konec....tedy vždy možné pokračování....


Vždy je NADĚJE......

Bloguju protože....

27. července 2016 v 16:42 | Lady L
Bloguju protože.... to co prožívám mě naplňuje, jako nádobu a ta se jednou za čas musí prostě vysypat...

Á taky proto, že jsem, už od malička toužila stát se spsovatelkou..

ale svět fantazie pro mě byl bezpečnější než tento svět...

Tam totiž hrdinství nebolí...tam vámi projde kulka a rána, jako krvavý květ....ale necítíte tu bolest...

Od malička mě trápily bolesti...hlavy...nebo...následky ran co jsem dostávala za to či ono...

ve 13 jsem zažila žlučníkový záchvat....to byla bolest...že jsem si myslela, že umřu...

a taky spoustu bití....toužila jsem padnout do bezvědomí...kupodivu...tělo snese ran....

Proč vlastně toto píšu....nádoba má kohoutek...

A taky chtěla jsem být hrdinou, který pomáhá a zachraňuje....

To co jsem nedostala jsem chtěla dávat...pohlazení po duši...ve svých básních jsem chtěla rozdávat ...

NADĚJI...LÁSKU...VÍRU...OPTIMISMUS...

Dostala jsem se do bodu, kdy jsem pochopila, že vše je propojeno....jen to je posunuto v jinou úroveň....

Principy mnoha dějů jsou prakticky podle stejných zákonů...v tomto světě duality....

Stačí se podívat na lidstvo jako takové....kam se poposunulo...kolikrát tu bylo...co zničilo...proč zaniklo...

Terry Pratchet to vysvětluje ve svých knihách poměrně skvěle....v některých knihách lehce v jiných je to záhul...

To třeba ve Vědě na Zeměploše...Kouly...

Popisuje formou vzletnou co jiní píší těžce...jako Saint Exupery ...Citadela..

perfektně popisuje člověka se vším co k němu patří...přiznám se,

že jsem se jím prokousávala dost těžce a se vším jsem musela souhlasit, ale odožila jsem ho tak v polovině...

Co vlastně má přinášet psaní člověku?

To lze rozdělit do několika kategorií...

Jedněm slávu...dalším peníze....úlevu....sdílení....vědomostí...

Někteří chtějí šokovat a pasou se na tom co jejich dílo vyvolá....

Jiní se snaží varovat před chybami....které by se neměli opakovat....

Jak však sledujeme svět z povzdálí....stále se opakují stejné vzorce i když v jiných reáliích....

Stále někdo tahá za nitky, aby dosáhl neomezené vlády...ON sám není vidět...má za sebe loutky...herce,

kteří přebírají následky...je to však velmi pilný vědoucí...bez citů...hodnotí...

hraje své šachové partie na mnoha úrovních....obětovává...svádí....kupuje....řídí....

Na této úrovni nemůžete mít city....ty jsou dovoleny pouhým smrtelníkům....

A proto čas od času Bohové vstupují do těl a ukazují cestu.....

Co to je zemřít...v porovnání s věčností pekla.....

Však nejhorší je umírání...ta bolest...kterou zažíváte a zdá se vám věčná.....

Žít v přesmyčkách bolesti a utrpení je strašné.....

Komu se daří a má skvělou paměť... neuvěří Vám....kteří jste spoutávani bolestí

...některé malé už ani nevnímáte...ale ty větší vás hodí...do beznaděje a chce se vám nebýt.....

Však tyto přesmyčky jste si prý zvolili sami...OPRAVDU?

Kdo by byl takový masochista....aby volil bolest a zoufalství.....

Však jak je snadné někoho obvinit a kamenovat ho za své viny a provinění....

to přeci lidé dělali s oblibou po celá tisíciletí....

Barbarské zvyky kupodivu přežívají....jak je možné, že lidi vzrušuje vzít kámen a hodit ho tak,

aby jiná osoba trpěla...řinula se jí krev ....

Ten pach krve, jak láká....

Všimli jste si....co bylo napsáno STALO SE....

Tedy můžeme si klást otázku....NEPÍŠÍ SI LIDI SVÉ OSUDY SAMI?

A NA CO SE ZAMĚŘÍ POZORNOST TOMU SE DÁVÁ ŽIVOT.....

KDO TEDY NAPSAL O NOVÉM PROUDĚNÍ LIDSTVA A JEHO PÁDU DO CHŘTÁNU PEKEL....

KONČÍ VLÁDA SATANA A NEBO TEPRVE ZAČÍNÁ?

CO JE VLASTNĚ DŮLEŽITÉ?

BÝT PROSTÝ ČLOVĚK CO POCTIVĚ PRACUJE A MÁ SVOU ČISTOU PODSTATU,

ABY PROŠEL BRANOU V OSUDNÝ OKAMŽIK...

Radovat se z maličkostí a nevšímat si toho pekla kolem....ale i Čapek došel k názoru,

že i nevinní musí vzít zbraň a bojovat...viz MATKA...

ve věci Makropulos...zase ukázal, jaký je život....stále stejný....

Nesmrtelnost není cestou pro tělo a tuto společnost..

A i když tato možnost kdysi byla zvážena...byla i zamítnuta...viz Bible..

Na co mnoho vědomostí, když jimy nedokážete působit tak, aby svět byl i vy byli šťastnější....

Chm...odfrkla si a...

Venku konečně začalo pršet a jí přestala bolet hlava...nad mírnou bolestí v břiše mávla rukou...

Světu chtěla zdělit....to co už sdělili jiní....mějte se rádi a ctěte jeden druhého....

Víte mít právo zavazuje....jen ty, kteří mají v sobě čest....

Jenže i ten největší vrahoun má svou čest...

Má svou rodinu...dějiny se opakují...už to tu bylo...

ti, kteří uráželi bili a zabíjeli...dostávají penzi a jsou chráněni policií...

Viz II. světová...a i hrdinové zabíjeli....jinak by nebyli hrdiny....

Dualita se nám směje do tváře....jak by řekl pan Motl....můžeme obdivovat mistry...

protože svět je plný podivuhodností ...

Vše už tu někdy bylo....čas je totiž relativní...a opravdový hrdinové o svém hrdinství nikde nemluví...

Nikdy se nezastaví...

21. července 2016 v 16:52 | Lady L
Nikdy se nezastaví....

Práce...práce ....a zase ta práce...

Přicházeli v mnoha podobách, jak si to lidé a nejen ti přáli...

Ptáte se.... Kdo?

No přeci....

A teď by mohl nastoupit ten zástup co se nikdy nemohl zastavit....

S podivem jich bylo docela dost...

Tak mezi první by se mohl...postavit Čas...taky Vznik....Trvání....Zánik...

Ti makali v jednom kuse....Někteří je povýšily na božstva a jiní jen na pracovní četu....

Ti čtyři spolupracovali vlastně neustále... od té chvíle co se Veličenstvo probudilo...

Tvořilo a tvořilo a jak tvořilo ...něco se líbylo...tak to tu chvilku pobylo a to co ne...zaniklo...

Samozřejmě...pro to vše vznikalo spousty názvů...podle tvorů, kteří uchopovali chápaní a pochopení jevů kol nich...

Zánik se dá z pohledu malého batolícího tvora...pojmenovat BÁC...či to něco mohlo é výdržet a tak to je Trvání

a nebo může to být samozřejmě i Vznik...protože...vzniklo něco úplně jiného...to je TROJJEDINNOST sama,,,

No mohly bychom takto pokračovat...ZÁNIK..je de fakto Smrt..brána...přerod jedné hmoty v jinou...

Ale vykašlem se na všechny ty filozofický kecy a představím Vám kouzelnou proměnlivou bytost....

Každý se s ní setkal a už Vám o ní většinou nepoví...protože je to holka vášnivá..

a ta, když zalaškuje většina projde branou a vydá se na dalekou pouť...

Má mnoho podob od docela sexy až po docela morbidní,

kdy její kostnatou podobu vylepšuje červy a upadajícím masem, ale to je podoba 237 pro milovníky Hellowenu...

Ke zbožné a čisté duši přijde oděna v slušivou řízu s křídli a zvláštními efekty ozdobí odchod do zářícího tunelu...

To má pro zvláštní příležitosti...a hlavně pro ty co se mají ještě vrátit....

Díky fantazii lidí....už těch podob má nespočet...a číslo se blíží k několika miliardám...

Tak, když se unaví vezme klasickou pózu č. 1 Zubatá s kosou....


Nebojte se jí...je to milá a vtipná osůbka....má ohromnou sbírku vtipů.....

Sem tam zkusí prkna co znamenají svět, ale to jen ve chvílých, kdy si hodí dovolenou.....

Čas je její kamoš, takže no problema...


***

kolo

17. července 2016 v 18:32 | Lady L

Limonáda kvalitní...zněla písnička..

Poslouchala pravidelně všechno možné od zábavy po detektivky a tragedie...

Bylo to lepší než poslouchat Jeho...

Když pil měnil se v soukolí, které vás mele a drtí...slovy...nedá pokoj ani v noci...odejde a vrátí se jako bumerang...

Zasahujíc vás nečekaných chvílých...

Mlel a mlel stále dokola o tom, že nic nedělá....že poslouchá píče a sama je kurva, která je povinna mu držet, když on si zamane...

Celou noc nedělal nic jiného než, že se s ní chtěl mazlit a milovat....

Nebyla schopna se vyspat...neustálé buzení a útoky na její intimitu jí vyčerpávaly...

Je zajímavé, že se dá zvyknout na mnohé...ale z toho by se zbláznil každý....

Jazyk se mu pletl...alkohol přeci jen tupí všechno..i ten úd dole...jenže nejdříve ho povzbuzoval a prokazoval

neuvěřitelnou výdrž...myslela si mylně, že , když mu dá zbaví se ho...za pár chvil...hnusil se ji

a zároveň na něj byla podivuhodně závislá....netušila co ji k němu

tak přitahuje i když to co s ním prožívala se rovnalo peklu...

Byl jako droga...zvedal se jí z něho žaludek a zároveň jako bulimik se jím musela cpát...

Dualita ....nebyl jen zlý...byl starostlivý otec...sice 1 ku 100, ale ty chvíle si děti dobře pamatovaly ...

Manipulátor byl dokonalý...metody cukru a biče dokázal používat mistrovsky...

Zvrácenost jeho byla tak lákavá a tvářila se tak chutně, že mnozí jeho kouzlu podlehly...

Haló já s tebou mluvím...

Neustále na ni vykřikoval a ač se s ním nebavila....mlel a mlel....svoje

Haló já s tebou mluvím...

Mlel si své pravdy...ty sis našla tu píču psycholožku---tu krávu co ničemu nerozumí...

Kdo je pro tebe důležitější ta kráva co ti vymývá mozek nebo já...

Ta kráva..nebo já...

Nevšimnul si Šimka, kterého si dala do záhlaví článku,

aby odvedla svou mysl od těch keců dohánějící každou mysl do pekla...

Ještě se nad ní naklonil a zařval ...lekla se ...

Komu píšeš? Když Šimek je mrtvej....

Naštěstí si nevšiml, že vlastně píše co se děje v přímém přenosu...

Odešel na balkon dát si další válec a doplnit hladinu alkoholu....

Ona měla už v sobě 2 prášky na uklidnění...radši prospala část dne, ale moc jí to nepomohlo...chodil k její posteli a otravoval...neodbytný...stále chtěl to samé...sex...sex...sex...

Nebylo kam utéci...časem přišla o všechny přátele...žárlil na kde koho a v opilosti dokázal být neuvěřitelně sprostý...

Už se vracel z balkonu...cvakl háček...

Byl jak příboj v moři...jedna vlna za vlnou...že by spolu zažili dovolenou u moře...na horách...ne...třicet let žárlivosti..

Té žárlivosti si mohla všimnout po svatebním obřadu...když byli na kamarádově chatě na príglu a on byl napitý..

A ona kamarádovi co měl zakrnělou ruku pomáhala se zmrzlím kuřetem na pekáč...

Mám tě rád a miluji tě...hálo mluvím s tebou...hálo slyšíš mě...kdybys mě poslouchala,

tak dáš přednost mému něžnému milování...jazyk se mu motal po další dávce alkoholu....

Peklo v přímém přenosu....

Kladla si otázku PROČ? s ním ještě je.... Nedokázala odpovědět...

JEJÍ OTEC JÍ BIL...MANIPULOVAL... byly chvíle , kdy se dokázala bránit,

ale většinou to vzdala zalezla a lízala si bolestivé rány...

Mrtvý brouk byla asi její nejoblíbenější poloha,,,,

Ty budeš pořád poslouchat ty píči...co ničemu nerozumí...

Stále dokola ty samé písničky...chvilkama ticho to když ho zmohla alkoholová únava...

Chtěla si zalézt do postele a spát...jenže usnout nebylo tak snadné a když usnula budíček jeho ruka...či jazyk...

Utéci....kam....byla tak unavená...tak unavená..

**

Když konečně plně vystřízlivěl....

Tak z opakoval asi po milionté...Promiň, já už to nikdy neudělám...

Do hlubin..

17. července 2016 v 1:52 | Lady L
Zasněně se podívala do očí, které tak milovala...

Slunce dopadalo přesně tak, že se měnily jako tyrkysové moře...

Topila se v nich,...

Útržky dávných životů se jí protavovaly z hlubin zapomění...

Tančila lehce a její tak nádherné tělo krásně žensky zaoblené prosvítalo taji šatů...

Zlaté penízky se odrážely v záři pochodní...

Tančila pro Boha svůj poslední tanec před obětováním....

Byla vyvolená ...celý její život směřoval k tomuto bodu....

Těšila se...než spatřila ty oči....

Náhle vše to směřování změnilo prudce směr.....

A její touha vytryskla, jak gejzír magmatu ze sopky, která se žene prostorem bez milosti a pohlcuje vše----

Byl ji podán zlatý pohár zdobený krvavými rubíny ..pila hltavě ....

Poslední myšlenky patřily těm nádherným očím, které chtěla zas spatřit v ráji....

Hudba se zrychlovala a její srdce také....točila se v divokém tanci....

---

Slečno co je Vám....

Probírala se z mrákotného stavu...nad ní muž a ty oči....oči se kterýmy se chtěla setkat v ráji....

Ale tady nebyl ráj.....

***

Hluboko uvnitř...

14. července 2016 v 0:41 | Lady L
Hluboko uvnitř každého je Počátek i Konec....Alfa i Omega....

Málo kdo se propracuje opravdu dovnitř...spíše je to většině dáno...jako upoutávka na chvilku...

oka mih... spatřit tu nádheru...

Mnozí se k ní snaží propracovat, ale ...cesta je dlážděna mnohým nástrahami....

Šťastnou rodinou...úspěchy...slávou...ale taky bolestí a utrpením.....vše jsou svody ...

Peníze...hojnost...láska....SVODY....

Protože každý z nás musí přestoupit svůj osobní Rubikon, který je daný všem....

Bez LÁSKY....nejsi nic....s hranicemi i bez nich...

Slova jsou však jen slova....

***

Dnes je 13.7.2016

Večer byl nabitý hudbou uměním....v Brně není NUDA...

Je tu tolik akcí, že človíček neví kam dřív...jako v televizi...když je na jednom programu něco dobrého...

ostatní musí dávat taky...něco dech beroucího....

Dnes jsem byla na středě v Café Práh....každý den nějaká skvělá akce po celé prázdniny....

K tomu litrární večery v Huse na Provázku...a spousty dalších super akcí...Tyršák...atd...atd...

Tak pro mě večer plný inspirace...střídaly se živé kapely s písničkáři...česko...anglický večer.....

Můzy omdlévaly nejen dusnem, ale i výkony účinkujících...teda aspoň některých určitě....

Dobré texty se vystřídaly se skvělým hudebním podáním....

Všichni, kdo učinkovali mají odvahu...rozdávat...


Já taky se s vámi podělím....místo sešitu mobil...protože papíru nemaje....

si blázen s technikou pohraje a lapí básní pár...

a neodvane je vítr jako cár....

však jen kliknutí postačí...

možná se někdo zamračí....

podotknu jen.... vyprš....

Proud...

Stevie ti roste z úst

a já mám půst.

Jazyk by rád chutnal tebe..

Ach jsi pro mě rozprostřené nebe...

V zákoutích ticha mi voníš...

Pro každý den máš jinou vůni

já topím se v představách ve tvé tůni...

Žárlím na tmu má tě k mání

bez poplatku a daní...

Já vím..ON tě chrání...

Tak vklouzni do mých dlaní...

krásná cudná paní...

*

Utopíme se spolu na plátně malíře

ač je to k nevíře...

nebudeme počítat polibků halíře

ač je to k nevíře...

pulsovat budeme v nebeských poselstvých

jako jedničky a nuly..

otroci života...

poctivé muly...


**


Spadly kapky moře do moře...

Život se podobá hoře...

talíři

kampak vidličkou zamíří...

tvá urozenost...

Střídá se radost zlost..

Chutě mění se...

Barvy malíře míchají se na paletě

a ty ztrácíš se v tomto světě...

*-*

Voní po bouřce vzduch

jsi mrtvý živý duch..

**


Sedím v koncertním sálu v extravagantním hávu.

Klobouk v letní barvě indiga

Malíř zavzdychá

Ctělo by to akt,

já na to fakt ?

A co fialové paré opáčím

Vše a nic...

uf to je hic...

Krása tajemna podpoří fantazii

*

Sochař tvoří co slepí vidí hmatem

my ve tmách často tápem

radí se tvrdě MATEM..

**

Za oponou PRAVDA

do TICHA jen s pokorou vklouzneš

.

Nádech výdech nádech výdech

ztratíš a nalezneš se v tepu svého srdce

Ticho přehluší Světlo

a Ty jsi vším věděním...

***

První druhá řada prázdná málem

hudba nese se sálem..

Kdo by pro pár osob hrál?

No přeci ten kdo z vášně hudby sál ...


***

Utíkat světem jako králík

já vesnickej balík

Se srdcem bušícím

skrývat se před lovci a psi honícími co zuby maj ostrý.

Zimy mrazivý přežít

svůj život střežit

a čekat až přestane sněžit..

Zahřát se u teplýho krbu

ve fajn srubu..

A k tomu najít prima krásku

co dá mi na talíř svou lásku.

Zní to hloupě,

ale je fajn mít svý doupě..

Pomalu lenivět

a zapomenout na ten hroznej svět..

Jenže lovci jsou věční

a psi když trhají jsou jim vděční..

A tak buší mi srdce

a běžím zas trpce..

***

Lev řvoucí obchází

má milá je od sazí..

Venku horko jak v peci

je třeba chléb péci...

Zrno pomleti a vyznat se v života spleti,

Vědět co v životě chtít

a co doopravdy mít,

Sny jsou jen sny

Jeden ti řekne..

Druhý si klekne

a pobídne tě ...

Tak je žij...

***

Písně jsou o cestách...bojí..a milování

rány od zrady se špatně hojí

Kdo má zdání o čem život má vlastně být..

že každá bytost má vše opustit

nic nedržet a do konce vypršet..


---

Už je 14...ten čas..ale letí..

Iluze..

Žijte život naplno....užijte všeho...a nakonec vše odevzdejte...

Každý si musí projít svými chybami....aby pochopil...na vlastním těle rány...po hřebech....až bolestí se tají dech...

Oni nevědí co činí....

Až prožijete zároveň obě polohy DUALITY..projdete branou...v milosti Odpuštění...



Za vším je ...Láska

6. července 2016 v 11:32 | Lady L

Vsluchátkách se nesl song ...

HALFMAN'S SONG - Game Of Thrones Tyrion Lannister Song by Miracle Of Sound


Pobrukovala si melodii...ná ná..nánánááá... pro pozorovatele to musel být docela směšný obrázek...

Seděla u komplu a psala...psala další ze svých literárních děl, kterou si přečte několik tisíc vyvolených...

Nořila se do děje, jako ruka do rukavičky...jako roztoužený sameček do samičky....

Jak zvláštní je milování...jak vzrušující je psaní....

Buď jste pozorovatel...nebo se ponoříte...váš dech se zrychluje...

napětí se zvyšuje...

ještě ...

kapky horkého deště padají na vyprahlou zem...

Vše pracuje na stejném základu....v poznání se vám otevírá paralela....

Jako by jste viděly zlaté řezy na všech úrovních...

V jednom čase probíhá vše....není minulosti...přítomnosti...ni budoucnosti....

Život je nezadržitelně hravý....akce a reakce...nádech a výdech...dualita....

která je dualitou sama sobě a vše pracuje ...

K nekonečnému orgasmu, který tvoří....cítíš....vnímáš to vzrušení...

Kapky potu se koulý....a dech se zrychluje...

Dech vesmíru pulzující v milování hvězd......

Bohové jsou zapomínáni a přeci tančí.....hmota s duchem a duch s hmotou....

Neuvěřitelně záři...v hudbě vesnmíru...

Stačí se jen ponořit ....nádech...výdech....spojení....

Gejzír divů proměňující se svým zánikem v něco nového a neuvěřitelného...

V tolika podobách na tolika úrovních....na stejném principu ....úsměvu....,

který se zrcadlí v hladinách vodní paměti....miliardách kapiček....

Rozestříkán umělci života do podob podivuhodných...

Vůně samice láká samce k tomu nejnádhernějšímu tvoření....stvoření.....


***

Nádech...výdech...nádech...výdech....

***

Symfonie života....

**

Stříbrný kocour

6. července 2016 v 2:55 | Lady L
Hleděl jí do očí, trochu ho mátl její falešný úsměv....

Opravdu ho milovala? Nebyl to jen klam...

**

Zabořila své nádherné ruce do jeho jemného kožíšku...hladila jeho bříško...drbala ho za ouškama a pod bradou..

Nechala ho, aby si lehl na její krk....

Lehával tam už rok...co zjistily, že tam má cystu velikosti vlašského ořechu...

***

Byl to její miláček...ač měla miláčka dvounohého...který ji už drahných 10 let nepolíbyl...

On jí líbal každé ráno...něžně tak vroucně a něžně, aby jí neprobudil...

Ten dvounožec se k němu choval nepřátelsky, shazoval ho z posele...když si lehl k ní...

Pohrdal jím...ONI dva sokové...Byl však lstivý...lísal se k němu...

***

Jeho paní byla jeho...

**

On jí dokázal vyléčit....z toho co jí způsobyl sok dvounožec...

**
Byla na kontrole...doktorka jí vyšetřila a s údivem ji sdělila, že cysta je pryč...

***
Věděla kdo ji uzdravil....

Ale...

Zas toužila po jeho náručí a lásce...

Jenže On zas byl v náručí jiné...

***


Ach...


Jak je Ta láska slepá....

---

Umíral

6. července 2016 v 2:43 | Lady L
Umíral...pomalu vše zhasínalo....

To bylo divné....

Najednou byl tak lehký...a všude tolik zářivých bytostí...

Byl hudbou...světlem...byl vším...

Na kratičký okamžik.....

***

Vědomí...kterým byl se cítilo divně byl uvězněn...

Kdo vlastně byl?

Krásný zářivý mramor......

Dotýkalo se ho jiné vědomí...

Vědomí umělce....umění boha.....toho dobou nazývaného Michelangelo Buonarroti...

Cítil a vnímal HO ta energie ho naplňovala....

Rodil se v něco tak fantastického...jako je DAVID...

Bolelo to a zároveň to bylo něco tak uchvacujícího...byl propojen s umělcem a vnímal jeHO záměr...

Byl to přesahující záměr vesmíru...Boha...jeho stělesnění síly...Odvahy....

Vítězství...něčeho tak nicotného nad velikostí DUALITY...

Která nasadila svůj falešný úsměv...jen, aby nemusela přiznat svou prohru...




 

OnaOn

6. července 2016 v 2:09 | Lady L
Sociální pracovnice ji hladila po vlasech a usmívala se na ni svým falešným úřednickým naučeným úsměvem...

Chtěla se jí vytrhnout z toho obětí černé vdovy....

Bylo jí to tak odporné i když toužila po mateřské náruči...kterou vlastně nikdy nepoznala...

***


Stále sama ve tmě...malá opuštěná holčička...

Plakala a plakala...ozvěna jí odpovídala pláčem...

Nebyl tu nikdo...kdo by jí pochoval...

Měla však to štěstí, že se nenarodila do války, kde by její zoufalý pláč někoho mohl připravit o život...

A tak nebyla zadušena matkou, aby náhodou neprozradila svou rodinu...

Měla to štěstí, že se nenarodila do doby, kde by byla zabita jen pro to, že její rodiče uznávali jiné Bohy než....Hebrejci..

...ŘÍMANI......Nacisté...Islamisté..

NÁBOŽENSTVÍ SE MĚNILA I DOBY...ale lidstvo se nepoučilo....vykonávalo genocidu....pro BOHA...TSTVÍ...

Měla to štěstí...že nad ní bděli ...poslové lásky a moudrosti...ale nejen oni....

Musela projít mnoha zákoutímy a v jejích neuronech byly vzkazy.....temné i čisté....

Oběti krvavé a smylnění na oltáři....bylo tam vraždění neviňátek...a tak trochu zmar a zmatek...

Ptala se dnes...jaký je vlastně ten její Bůh...?

Ptala se protože, když dospěla k hranici...potkala strážce a ten ji všechna poznání odejmul...

aby zas hledala pravdu...která byla lží....

Úsměvy falešných model jí potkávaly na každém kroku....

Hledala a nalézala v bolesti pokoru i pýchu....rozkoš i hnus...zvrácenost duality.....

Každá pozemská říše byla vystavěna na řekách krvavých obětí.....

Masám se navlékla ohlávka s planých slibů...napojily se krví viníků...

nasytily masem nevinných...

Propadala se časem a vnímala bolest tisíciletí....byla mužem...který pozvedá měč a dává otrávený kalich...

byla ženou, která je ponížená znásilněná a rodí v bolestech....

Tolikrát zažila mučení....mučila i byla mučena a upalována na hranici...

A poslední její mžiky spatřily falešné úsměvy ve zkřivených grimasách davů...

Nemohla soudit....protože sama by soudila sebe....přeci to byla ona kdo utrhla jablko poznání..a podala je sobě...


***

Jednou už konečně dojde do té poslední náruče, která ji obejme a už nebude vidět ten falešný úsměv....

ale úsměv laskavý všeobjímající bez falše...ten první...který jí stvořil z lásky a radosti.....

OnaON tón...světlo...barva...impuls...

Úsměv prodává..

6. července 2016 v 1:26 | Lady L
Každý den nasadil svůj úsměv a šel prodávat...

Prodával úsměvy...

Jeho oči byly tak hluboké.....

Každý kdo se do nich podíval....ztratil se v tajemné říši....

Byl , jako droga...

**

ON zas musel dojít pro jeho falešný úsměv, který lákal do hlubin jeho očí...

Podivné bylo, že se neplatilo penězi...ale časem...který dotyčný strávil u něho...

Mnozí si zamlouvaly schůzky....na několik měsíců dopředu....

S čím vlastně byl obchodník ?

Nikdo nevěděl....protože oficiálně....žádný obchod neměl......

Ještě podivnější na tom bylo....že každý z těch kdo pohlédly do hlubin.....

Se po čase ztratily....

Zbyly po nich jen fotografie v zapomenutých albumech státní policie....

**

Jednoho dne dostal na starosti seznam pohřešovaných osob nový konstábl...byl na výměném pobytu z Číny Shenmí...

Začal se zajímat o všechna ta zmizení a hledat stopy....

Měl možnosti o kterých se normálním lidem ani nesní...

ale to z jeho nadřízených vlastně nikdo nevěděl...

Jen, že měl vždy dobré výsledky ve své práci a podivuhodným způsobem se dostal na výměnný pobyt...

Bral si do rukou jednu fotografii za druhou a zadíval se do jejich očí...

A v nich spatřil cestu časem....každý z nich se propadl do hlubyn časového víru a dostal se do dimenze...

Ale proč Vám to vlastně vyprávím...

Vždyť na každého z vás čeká váš obchodník s úsměvem...Nedívejte se mu do očí pokud jste šťastni v tomto životě...


Jinak...se dostanete tam, kde jste nedokončili co jste měli...

JEJÍ ÚSMĚV..BYL...

5. července 2016 v 2:11 | Lady L
Byla tam... krásná a okouzlující její úsměv lákal do jiných světů....

Světla reflektorů ozařovala její tajemnou postavu...

Stál a díval se...do jejích mystických očí ...úsměv Mony Lisy...

Zvala ho, aby vstoupil do jejího světa....ale nedokázal projít tou osudovou hranicí, která je dělila...


***

A pak se probudil v nemocnici...pořezaný...a s pořádným účtem za rozbitou výlohu...

***

Policie mu sdělila, že pod vlivem omamných látek prošel výkladní skříní
a tedy bude muset zaplatit škody majiteli obchodu..


***
Hlavou se mu honily myšlenky...



**

Když se dostal z nemocnice, šel se na ni podívat....ale výloha byla zakryta...a obchot tam už nebyl...

Ani k soudu se to nedostalo...

Obchodník zmizel i se svým krámem...

Zůstaly jen jizvy na těle a otázka na, kterou se mu nedostalo odpovědi....

***

Její úsměv přeci nebyl falešný?

Falešný úsměv číslo 221

4. července 2016 v 23:49 | Lady L
Tak na tu krásku použil svůj falešný úsměv číslo 221...
Stával před zrcadlem hodiny a hodiny a cvičil svou tvář....
Dokonale zvládal všechny grimasy...měl je popsané a katalogizované...

On Mim s velkým M ...mistr tváří....

Byl posedlý svou dokonalostí zvládat svou tvář...nahodit dle potřeby to co bylo žádáno...


Když byl malý...nikdo na něj neměl čas....ON byl Nikdo....

A tak sledoval svět kolem sebe...pozoroval...jak tvorové kolem něj se tváří....

Jak to zabírá, když modrooká holčička zamrká svými dlouhými řasami vykulý své rádoby nevinné oči...

a je jí rázem odpuštěno všechno.....

Viděl, jak se politikové usmívají ...

Přeci vše co se usmívalo, bývalo simpatiko...

Ale jejich falešné škleby spíše varovali....pozor.. jste pro nás snadnou kořistí....

Byly to úsměvy dravců lovících svou kořist...kterou pomalu a jistě dostanou do svých tenat...

A jak dokázaly okouzlovat nevinné úsměvy kurtizán....

Co řemeslo to falešný úsměv...

**

Na velmi dobře placených školách byly vyučovány podmaňující úsměvy....

a nejen ty....

**

Ale za všemy těmi falešnými úsměvy bylo vždy jedno ....Vystavený účet...

Jdi a kup si mozek..

3. července 2016 v 16:50 | Lady L
Františku nezapomeň dnes mají přívézt nové mozky s větší kapacitou a rychlostí...
Jako všechno nové je drahé, ale spořila jsem
a i když ten můj má výkonost nižšší budu ráda, když ty to někam dotáhneš.

A jednoho dne vše co jsem do tebe vložila se mi vrátí v tvé úctě a péči....
To však už nebylo vysloveno...to bylo zbožným přáním matky,
která měla jako svůj hlavní program....vše obětovat pro své děti...

Jen čas ukázal co bylo vděkem Františkově matce...my máme tu možnost se podívat do zákrutů času...

Jsme bohy tvořitely...my vedeme tento příběh...

Házíme kostkami a táhneme po neviditelném hracím plánu,
kde jsou různé nástrahy...odměny...propadla...či žebříčky v nebe...

Necháváme z prosťáčka šaty honosnými vytvořit loutku boha,
který je rozumu mdlého a neví si s ničím rady a je jen loutkou v rukách druhých,
kteří tvoří jeho slávu, aby z ní tyly....
Idola co opit slávou je pomyslným hrdinou pro miliony faninek,
Co mu dávají svou sílu a jsou schopny ho zabít svou žárlivou touhou, která je spaluje...

Teď se však díváme na jednu z mnoha možností, která se před námi rozprostírají....

Synek vděčen máti a v úctě si ponechávaje oběti, které ona pro něj vykonala,
se o svou milou starou matičku stará s láskou
a dává ji možnost splnit si romantické sny z jejího mládí.

Dlít v domě u moře a malovat...mít společnost dobrých přátel a dobrou společnici,
která ji s láskou připraví zdravé a chutné krmě...

Její obrazy jsou naivně kouzelné a Matka...sklízí uznání nejen na poli malířském, ale i na louce basnické
a rozmanitém poli uměleckém....

Její miláčci jí chodí navštěvovat...má tři nádherná vnoučata, kterým vypráví podivuhodné příběhy
a zažívají spolu divotvorná dobrodružství...

A vlastně je tvoří spolu...

K tomu všemu stačil dobře naprogramovaný mozek.....

****

Však díváme se do mnohých střípků a tento byl laskavý k nám všem...pohádky mají končit dobře...

jenže život je smíchán mnohými dualitami....

Každý vnímáme příběhy podle svých prožitků a poznání....zaslepeností....zkušeností lásky...zákusků proher a sladkokyselých komedií končících tragicky....

Ale z pohledu věčnosti....co je chybou a co marností?

Jen moudrost nejvyšších ví....?

******

A tak mozek, který měl vyšší kapacitu...mnohonásobně převyšoval schopnosti matky....
ta se pro synáčka stala přítěží...styděl se za ni...
kdysi její měkost ve které usínal a sál sladkost života byla zapomenuta...
Dnes její šediny, byly jak medůziny podoby,
Tomuto světu toužíciho po nekonečné mladosti a hnusícího si bezmocnost a stáří...
Pohrdající starobou...jako chorobou...vředem, který je potřeba odstranit eutanázií...
Vše nefunkční a nedokonalé musí pryč z povrchu....
Je třeba mít jen to nejlepší a v honbě za smyšlenými vymoženostmi se neustále obnovovat...
až někomu se zazdá, že hyzdíš tvář světa a odstraní tě, jako prach ze stolu...
Aniž by si vzpomněl kolik dobrého ti tento Prach učinil dobrého...
V kaleidoskopu světa se vše začíná točit tak rychle....že zbývají po lidech jen šmouhy na plátně času...

****

A tak jako bohové můžeme splétat lana osudů v mohutný most či jediný vlas nechat vyniknout v dobré krmy....


Rody nechat vzniknout...a rozsét z nich nebe plné hvězd a nebo je upálit se vším na hranici.....

Aby upadly v zapomenutí....

A k tomu všemu stačí jeden opravdu dobře naprogramovaný mozek....