Domov

13. února 2016 v 12:52 | Lady L
Sobota v 12:52 | Lady L
Včera jsem se probírala starými fotografiemi.....

Alba se rozpadala ....zub času nahlodal jejich schopnost držet při sobě....

I tu naši....

Vše je tak symbolické....

Děti de rozutekly do světa...není divu, stačí táta alkoholik a ze života se stává peklo...

Kdo neuteče umírá...až umře...kolikrát vstane z popela, ale....to ale....

Ti co jsou závislí si vůbec nepřipouští, že svou závislostí můžou ničit radost a chuť do života druhým...

Ten můj tvrdíval...že pije pro radost....jen zapomínal, že svou, protože ti kolem měli ze života peklo...

Za všechno můžou vždy ti kolem, ON nenese žádnou vinu...

A i když někdy opravdu vyjímečně připustí, že ano...stejný scénář se vlastně opakuje stále dokola....

Proč jsem neutekla a nezachránila děti....

Jednoduše....nebylo dost peněz a sil....

A když jsem se obrátila na všelijaké Nadace pomáhající Matkám...dospěla jsem vždy jen ke stejnému cíli....

Byla jsem jen položka do kolonky, aby mohli dostat dotace.....

Nechci nikomu křivdit...., ale moje zkušenosti jsou prostě takové.....

Pomáhat a chránit....tak ty jsem zkoušela taky, když hodiny a hodiny nademnou stál a řval, že jsem kurva vykurvená, a co si to dovolil jakýsi Tomáš Marný z autobusu 66 mi napsat sms kdy mám svátek...(jméno záměrně změněno.. měsíce pekla, kdy mě budil v noci řval na mě a nenechal mě spát....(S tím slepým klukem jsem se bavila jednou v životě, jsem člověk co má rád lidi...a bez problémů se bavím s každým...beru nás všechny za jednu velkou rodinu a i když jsem už mnohokrát dostala zavyučenou....nepoučila jsem se...jsme bratři a sestry na společné cestě poznáním)

Následky...šílená únava a nechuť žít...pro děti, kterým jsem dávala možnosti jak z toho pekla odejít....dávaly přednost tomu co znaly....slyšely prakticky všechno....PROTOŽE I KDYŽ MĚLY TVRDÉ SPANÍ....jeho řev se přeslechnout nedal...

Syn Vítěslav si odnesl z toho to, že z něžného kloučka...ona pracuje i puberta, se stal sprosťák první kategorie...ignorující cokoli....tečou mně slzy....ale co platno...nechala jsem zničit dalšího kluka....On ani jeho starší bratr se nebudou umět chovat galantně k ženám, když něco provedou budou dělat, jako by nic .....nebudou řešit ani komunikovat a vinu budou házet na ty druhé....pokud se nestane ZÁZRAK....

No a Viktorka, ta se hrdinně postavila mezi tatínka a mě zklidňovala ho a odváděla do postele...vlastně to dělala od mala...protože...O tatínka se muselo starat...když jí byly 4 roky se upíjel k smrti....bděla nad ním jak strážný duch...kde je tatínek,,,,co dělá tatínek ...pojď do postýlky....kolikrát jsme ho tam táhly....

Já to dělala pětadvacet let....už jsem nemohla....padala jsem sama....kdybych neměla víru...už dávno bych to vzdala....

Držely mě děti, pro ně jsem žila a jim jsem všechno dala ...ty první tři však odešly....nedivím se jim....

A já už neměla sílu na ty dvě a hlavně na NĚJ..... zkoušela jsem dodělat školu...vyučila se, po pěti středních jsem to vzala krok za krokem....na cestě mi pomáhali úplně cizí lidé...bez nich bych to nezvládla.....

Ze spolča od kapucínů k nám docházela zdravotní sestřička Helenka ...anděl, který mně hlídal Viktorku, abych mohla dodělat výuční list s vyznamenáním....moje meta byla maturita, abych se dostala k filozofii a psychologii....

JENŽE MEZITÍM mně selhávalo zdraví...žít v pekle chvílemi v ráji byla dost velká zátěž na psychiku, léta utíkala...

A rodina v kostele, kam jsem chodila, se změnila....hodně změnila....ti , kteří si byli velmi blízcí se ztráceli pod tíhou času....končily mateřské a práce brala veškerý čas....a hlavně ti kněží, kteří byly duší milostí ba proudem radosti...

Hráli jsme spolu ...scházeli jsme se, modlili za utrpení a vše co bylo v našich životech se změnilo,,,mnozí byli převeleni jinam a přišli jiní...a hlavně jeden změnil strukturu rodiny....najednou,,,,jsem byla vyvrhel ...žijící ve smrtelném hříchu....buď a nebo...nic mezi tím ....pranýř hanby...a k tomu děti v pubertě....vše míchám dohromady....všechny ty roky jsou v jednom pytli....ten kněz mně ve čtvrtek podal ruku jako by se nechumelilo...někdy je tělo rychlejší než rozum....podala jsem ji.....kolik ponížení....a dnes už vlastně ani k němu nic zlého necítím....jen smutek....vlastně i ten už mizí...ČAS jako SNÍH zakryje všechno a co není na očích to srdce nebolí....

Jedna tuze svatá osoba v elegantní zástěrce co v klášteře měla moc...uznala mě natolik nehodnou choditi do kostela....že před davem svých přívrženců mě vyhnala....TÁHNĚTE...BEZ VÁS JE TU LÉPE...

Od té doby, jako by mi kdykoliv vstoupím do kostela bylo blbě....jsem unavená nebo onemocním....že by jedno z chybných programů v mé hlavě zvané obecně PROKLETÍ....

Sem tam tam jdu, stýská se mi po mé rodině....kostel byl mým domovem, když už doma bylo peklo....

S bratříčky v Kristu jsem zažívala já a moje děti ty nejnádhernější chvíle a taky ty nejkrásnější rodinné fotografie vyfotil právě bratříček v hábitu....(díky...velké díky...bez modliteb a požehnání...jen prach už bychom byli).

Vím, jak se cítí vyhoštěnec.....vím jaké je toužit po rodině, která vás zavrhne....

A taky vím jací jsou chudáci ti, kdož berou kámen a kamenují své bratry....kteří provedli to samé co ONI a jen to na ně prasklo....museli ukázat prstem, aby setřásli svou vinu...svůj hřích....

Jaká jsme to sebranka.... z hlíny uhnětená...k obrazu božímu stvořená....

Za nás a pro nás .....musel umřít.....na kříži....

Jenže nemusel.....kdyby jsme si přiznali.....že my, jenom my jsme zodpovědní za Peklo na Zemi.....

Naděje ta umírá posledním vydechnutím....jenže naše duše je nesmrtelná....tedy vláčíme dál své viny...

Dokud nepřijmeme proměnění....dokud si nepřiznáme....že je jednodušší žít ve světě lásky,,,,vzájemné pomoci a milosrdenství....

Jedno jsem se naučila....kdo sprostým slovem na tebe ,,,vrať mu ho.....neukazuj mu slabost...jinak tě roztrhá na kusy...

Někteří lidé totiž dobrotu berou jako slabost....tedy pokud dostaneš políček....nezdržuj se a nauč se Krav MAGA...

Mnozí tvrdí, že život není fér...já říkám....že přijmout výzvu je jen na tobě.....protože život je jako létající koberec...

Buď se ho naučíš ovládat a poletíš a nebo budeš na něm ležet a vzdychat...variant je samozřejmě plno....můžeš promilovat na něm většinu svého života...nebo fňukat a mít strach...vzlétnout...

I láska dává křídla a pak si řekneš, že ten koberec vlastně nepotřebuješ.....

Celý život se honíme za nějakou Iluzí...půlku života na něco čekáme a celý vlastně na SMRT... pro někoho je vysvobozením a pro jiného...předčasným ukončením jeho ...boží práce....

A tedy ptám se, co je náš domov?

ZEMĚ?

Byt...dům....nebo místo, kde máme tátu.. mámu...kde je nám dobře...

Kde je náš opravdový domov?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama