Leden 2016

Háló..haló...čekám na tvá slova...

29. ledna 2016 v 9:09 | Lady L
Háló je tam někdo...?

A pokud ano...budeme si povídat...

Vést dialog...trialog....

Pověz ...jak se doopravdy máš...

Zajímá mě jaké máš sny a čeho se bojíš....

Zajímáš mě právě ty.....♥

Čekaní na anděla smrti....

29. ledna 2016 v 7:37 | Lady L
Vyměnil svůj život za život muže několika dětí....

Měl volbu a On zvolil....

Život z lásky pro druha v cárech...pro kamaráda, kterého čísi ruka napsala na seznam smrti...

Zavřeli je do bunkru---deset mužů vychrtlých a hladových k smrti....

Měli čekat na....až jejich duše opustí tělo....

Ze stropu kapala voda...někteří svými ústy chtěli zachytit životodárné kapky....

Proč však prodlužovat chvíle na tomto světě....

Bylo rozhodnuto o jejich smrti .....

Za každého, kdo se pokusil utéci z tábora.....

Byly posláni na smrt desítky mužů....

Ty , které zastřelily...měli rychlou smrt....

Jenže na co plýtvat kulkami....

Zdechnou sami....stačí jim dát čas....

**

Poskytoval všem útěchu...dával poslední pomazání....byl kněz a právem mohl být na sebe hrdý.....

Ale co je to vlastně hrdinství?

A kdo o něm rozhoduje?

Modlil se ....Modlil se za ty v táboře....za ty co byly v hadrech...i za ty co odsuzovali na smrt....

Bože ... nevědí co činí....

Jak snadno se podléhá moci....jak snadno se člověk stává bestií...která zaprodá svou duši.....

Nesoudil je.....

Láska a ne nenávist, měla být v jejich myslích a...a srdcích....

Proto dodával odvahu svým druhům...ukazoval jim cestu...

Dokud mohli chválili zpěvem ...

Modlil se za spásu...všech duší....

On už věděl....že dokud se každý nerozhodně pro MILOST A NEBUDE JÍ ...SVĚT BUDE PEKLEM...

Proto neváhal a učinil co bylo třeba.....

Obětovat sebe....jako to udělal ON.....

***

Po 12...14...21 dnech přišly vynést mrtvoly....(prameny se rozcházejí)

....všichni jeho spolubratří odešly v milosti...andělé už odvedli jejich duše...

Neočekávali, že najdou ještě někoho živého...

ON s číslem 16670 ještě dýchal...

,,Ty svině...ty ještě žiješ,, zařval esesák...muž s lebkama na výložkách.....

Rozhodl rychle...dráždil ho jeho laskavý zářivý pohled plný míru a odpuštění....

Dal mu plynovou injekci...po, které se většinou na tváři umírajícího rozprostřed škleb...

než se k srci dostana vzduchová bublina, která srdce zastaví....

(I v tomto se prameny liší...někdo píše fenolová, jiný plynová)



***


Anděl smrti mu podával, jako kdysi Panna Maria dvě koruny...jednu zářivě bílou a druhou ...

Tenkrát s úctou přijal obě....

Symfonie jednoho života skončila, ale tóny jeho poselství zní dál...

***

I o tom, jak vlastně zničily jeho tělo se prameny rozcházejí...nepotřebovaly důkaz svatosti...


Jedni tvrdí, že skončil ve společném hrobě...další, že ho spálili, aby nebylo důkazu ....

Těla svatých...vydávají libou vůni a jejich tvář je krásná zazářivá...nerozkládají se.....

A to se nehodilo do mašinérie strachu a násilí.....

Protože lídé, kteří mají VÍRU...LÁSKU...NADĚJI...DOKÁŽÍ NEUVĚŘITELNÉ ......


https://www.youtube.com/watch?v=-1EsJdJz2lQ&ab_channel=PeterOliver

Čekala...

28. ledna 2016 v 21:15 | Lady L
Čekala na zastávce tramvaje...

Oskar na nebíčku se zrovna culil na všechny kolem sebe...(Oskar = Slunce)

Pozoroval ji nesměle...

Tu krásnou dívku se slunečníkem a v šatech z jiné doby....

Měla klobouček na upravených dlouhých vlase svázaných do uzlu...

Uplý kabátek a dlouhou sukni až na zem...trochu mu připomínala dámy z filmu Páni kluci...

Krásná dívka se zářivýma očima....

Přál si, aby tramvaj nikdy nepřijela....

Netrpělivě kroutila se slunečníkem a pak se k němu začala přibližovat...

Nevěděl kam s očima a pokoušel se dělat, jako, že ji nevidí.

,,Hej mladý pane, můžete mi pověděti, jaký čas je na vašem časostroji?,,

Překvapila ho její mluva, ale povedlo se mu docela vtipně zareagovat...

,,Mládá dámo, jen co nahlédnu na soukolí svého vskutku originálního orloje v kapesním provedení,

rád vám tuto informaci sdělím...

Vytáhl hodinky na řetízku po dědečkovi a otevřel je, aby nahlédl a sdělil dívce, jaký je čas....

Zvedl k ní oči, ale ona tam nebyla....

***

Každý den ve stejnou dobu teď on čeká na ni...

Jednou se snad dočká té krásky, která mu učarovala....

ČEKÁM...

28. ledna 2016 v 20:43 | Lady L
Celý svůj život na něco čekám....

Na vánoce....Ježíška....

Pak na turnaje v šachách,,než dojde rozhodčí ke stolu... na ohlášení vítězů..,závody ve střelbě...na rozhodnutí,

když jsem jedinná holka mezi kluky, jestli budu třetí mezi klukama a nebo první mezi dívkami....

Na závody na kole, kde jsem to na skládačce natřela klukům na favoritech...

Na výprask, když mi naši spoluobčané tmavší pleti ukradli kolo...

Na spousty podstatných a nepodstatných záležitostí....jako vyhlášení vítězů v kategorii poezie...

Tolikrát jsem prošla zklamáním a první největší, když mi bylo 16 let....kdy společnost mladých tvůrců se skládala z dětí spisovatelů...novinářů...knihovníků...učitelů....

Do mě vkládal můj učitel velké naděje....

Jaké překvapení ...když mé dílo předvedli na roztříhaných papírech....

a jako odstrašující příklad, jak poezii určitě neprezentovat....

Dodnes jsem se nedozvěděla...kdo za tím stál....jestli strana a vláda..

.protože jsem byla třídní nepřítel republiky...

(matka utekla na západ)... nebo ta co přepisovala mé básně a účastnila se soutěže také,

prostě udělala tento neskonalý úskok s tím, že ONA bude určitě hodnocena lépe...

Vím, že jsem skončila na posledních místech....

Ale, když máte v sobě dar psát...tak vás tento podtrh od psaní neodvede....

Psát a tvořit, bylo pro mě, jako dýchat....

Legrační je, že doposud jsem neoficiální uznávaná básnířka...místního formátu samozřejmě s odlesky minutových sláv..

Mám dar vstřebat a ihned napsat cokoli o čemkoli...někdy lépe jindy hůře....

Chtěli po mě, abych dělala kritičku...cit pro dílo mám...ale sama vím...jak ošidné je někoho hodnotit....

Dobrou báseň poznáte hned....ale ...ach to ale....

Ten kdo píše báseň ji má jako prostředek k vyjádření sebe sama...toho co se ho dotklo....

A forma pro některé lidi nemusí být zcela stravitelná....jenže ten dotyčný potřebuje na své cestě povzbudit...

a to mnozí kritici opravdu neumí....protože nevnímají co je za těmi slovy....

Koukám, že mi uteklo na co jsem čekala...vlastně ani NE...

Stále jsme v očekávání....zkoušek a jejich výsledků...odměn...či trestů.....

Odmalička čekáme...na to jestli se dostaneme do školky, školy, střední či vysoké...

Jestli...složíme ty správné zkoušky a jestli potkáme ty správné lidi na správných místech,

aby jsme se dostali na správnou příčku společenského žebříčku...

Čekáme na toho pravého ...pravou...pak na ...svadbu....dítě....odsouhlasení hypotéky...dům...dovolenou..rozvod...

znovu nabytou svobodu...nové šance...bědujeme nad ztracenými příležitostmy....

Čekáme na účinnost léků, které mají zachránit naše rakovinnou prolezlé tělo....

a oni nás ještě více ničí a otravují...

Místo toho, abychom se zastavily a změnily směr, kterým se ubíráme.......

Jsme unaveni životem, který jsme promrhaly v honbě za poklady

a čekáním na zázraky, které se sami od sebe nepoděly...

Můžete čekat a nikdy se nedočkat....

A nebo ....

Největší chybou bylo sestoupit na tuto Zem..

23. ledna 2016 v 8:00 | Lady L
Největší chybou mého bytí bylo sestoupit do hmoty...

Ať si kdo chce co chce říká, jak přijmete nižší vibrace... zapomenete všechno co jste jako světelná bytost věděli...

Takže je to v perdeli...

Což vám to rektum pěkně připomene....bolest a zase bolest...

Duchovní...duševní ...fyzická....

A ta vás vtahuje hloub a hloub....dostáváte se tak na pomyslné dno nevědomí....

Někde ve mě ještě je kód cti bojovníka za světlo....

Který se staví na stranu utlačovaných...

Ještě, že máme smích, jako účinnou zbraň....všimněte si dějinami se táhne tenká nit mudrců šašků,

kteří panovníkovi mohli říci beztrestně pravdu....

Čas je jen chuchvalec spirál..os, které se protínají v určitém bodě...

Jsme tu i tam....teď dlím na dvoře krále Ignáce toho jména prvního v tomto rodě...

urozený oheň planoucím mocným plamenem...

Je spravedlivý, ale taky dokáže být krutý....

A to v momentech, kdy zrada mu klepe na dveře....

Moc ta láká, jako plamen ...můry smrtihlavky....

Máte všechno....ale kdykoli vám může být podán pohár vína s jedem....

Na denním pořádku jsou otravy....vraždy...na jakýkoli způsob....

Dnešní doba je v tomto čistčí...do čaje se dá plutonium a už nenaděláš nic...

Král Ignác I. měl ještě tu výhodu, že měl rádce z astrálu...ochranné duchy...

anděly a ty nad ním a vším bděli...

Vždy ho varovali...dávali inspirace pro jeho spravedlivou vládu a říši, která se rozepínála od moře k moři...

Úcta patřila bohyni Creatrix , kterou ctili všichni....

Ona byla tou, která tvořila světy...dávala život všemu....

Panovník se vždy uzavíral na sedum dní do jejího chrámu, kde se postil a pil jen vodu z jejího pramene....

A to je zajímavé v tu dobu přebíral nade vším právo ŠAŠEK.....Morio....ho zvali....s přívlastkem Sophio...,

Ale raději si nechal říkat Drc mu...

Z toho v zešlo docela vtipných scének...stále do něčeho narážel...to prý, aby rozbil atom...

A tak poznal MÍR...VES....Sídlo Bohů....

Odkud prý jsme vypadli všichni, kdysi za záhadných okolností....

Teda Nikdo přesně neví, jak se to stalo, ale od těch dob to svádí mů.že.ny na mů,že...

a obráceně... to bodle toho, která klika je u moci...

Oba pokud jsou v souladu můžou opravdu hodně...pokud jsou ve spojení....dotýkají se informačního pole Creatix...

Ale...už dlouho tohoto spojení nemohou dosáhnout.....

Vloudili se jim tam viry...jako urvy co můžeš...

mysli jen na sebe....kabelčičky...hadříčky...botičky..šperčíčky...

.nebo..moc...moc...moc...papíry...čísla...a takové všelijaké omezenosti...

Zapoměli, že v souladu mají všechno a hlavně tu moc...vládnout nad vším...



***

Věděla že.....

18. ledna 2016 v 9:07 | Lady L
Kařdý den jí byl korzet přítelem..byl to kamarád bez krerého by na této planetě nemohla žít...

Prakticky 23 hodin denně byl s ní srostlí...jen na umytí a procvičení se její skafandr mohl dát dolů...

Chtěla pochopit proč zrovna ona má tento podivuhodný postroj, jako neodělitelného přítele...

A tak začala hledat...na svůj věk pozoruhodně ovládala všelijaké slengové výrazy lékařů a sestřiček...

Rodiče neměla ...ztratily se někde v propadlišti dějin a tak pobývala v nemocnicích...různých ústavech...

Doktoři si z ní dělali legraci, že zachvíly o té nemoci bude vědět více než oni sami...

Tenkrát ještě nebyl internet a tak škemrala u sestřiček a doktorů o nové články o její nemoci...

Měla štěstí na pochopení a oni jí je dodávaly...

Otevíral se jí podivuhodný svět těla, jako stavby, které když nedodáš správné stavební materiály...

dochází k zhroucení..a mnohdy nenapravitelným škodám....

Korzet byl vlatně takové podpůrné zařízení, aby její stavba mohla stát...

Kdo však byl ten projektant, který její tělo takto vyprojektoval a kdo stavbyvedoucí...?

Otázky se hrnuly a ona na ně shravostí sobě vlastní hledala odpovědi...

***

Dnes je uznávaná po celém světě malá drobná, s veselou čupřinou....Děti mívají rádi veselé doktory...

Kteří si dělají legraci a umí jim představit jejich korzet, jako skafandr pro kosmonauty...

A jejich cestu za normálním životem, jako dobrodružnou výpravu do vesmíru...




file:///C:/Users/do%C4%8Dasn%C3%BD%20omezen%C3%BD%20u%C4%8Det/Desktop/korzety.pdf


http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/reportaz-lecba-detskych-skolioz-aneb-zivot-s-korzetem-158808

Tělo jako krajina je...

17. ledna 2016 v 21:15 | Lady L
Tělo je nádherná krajina, která je kultivována mnoha národy podle zvyklostí kmenů..

Moderní člověk do něj cpe spousty chemikálií a sešněrovává tak buňky do odpadních stok..nemohou dýchat

...nemohou radostně se projevovat...přestávají spolu komunikovat na úrovni radosti....

Voda základní princip bez , kterého se nemůžeme obejít je otrávena jedy...hormony...

Základní informace vody jsou překódovány na informace škodící té nádherné krajině tělu...

Představte si překrásné království, kterým jste vy....

Jste zahradami Semiramidinými...jste divem světa....

A místo toho, aby jste tuto zahradu opečovávali v posvátné úctě ...

Zalijete ji odpadnímy vodamy plných chemikálií a jedů...

Přitom to kolečko každodenních stresů tu šněrovačku, která vás svírá tak,

že nejste schopni dýchat můžete prostě odložit...

Jak snadno se to říká....

Většinou to necháme dojít až tam, kde svítí všechny kontrolky červeně a my už nemůžeme dál....

Čekáme na spásu od lékařů, ale ti si nás dokáží pouze rozporcovat na malé kousky a ty řešit....

Jenže systém propojení zázraku Semiramidiných zahrad potřebuje kompletní péči....

Duše je propojená s tělem...říkají tomu psychosomatika...5 základů...5 kouzelných úrovní navzájem propojených...

Vyřešíte problém na jedné úrovni a zázračně se opraví i na jiné...naše tělo je jako.. propojené nádoby....

Mít sílu vztahů pro život a vnitřní svět prosvětlit duchem radosti...a vděčnosti...

Proto aby se nám dobře žilo potřebujee kvalitní životaschopné vztahy na duchovní úrovni,

kde jeden pracuje pro celek a celek ochraňuje a dává možnost rozvíjet jedince i celou společnost...

Buńka prý umírá v momentě, kdy nemůže komunikovat....a to se stává i nám....

Mikrosvět je propojen se světem a makrosvětem....

Ach jak jen to říci jednoduše....milujte se ...mějte se v úctě navzájem drazí přátelé....

Tento svět je nádherný...užívejme s moudrostí a vděčností....

Dobré slovo, pomoc v pravou chvíly...úsměv...dokáže prozářit tento svět plný podivuhodností ♥

Tedy děkuji...Namasté....

A přeji Vám aby vaše mysl byla naplněna radostným klidem plným moudrosti, lásky a požehnání....


Červená šněrovačka...

16. ledna 2016 v 21:58 | Lady L
Na nádraží mu padla hned do oka, nádherná kráska v rudé šněrovačce...

Oči přitahoval výstřih, ale její modré oči byly tak neskutečně blankytně zářivé, jako by se v nich proháněl celý vesmír..

Míjeli se on jel vlakem směr Víděň ona na druhou stranu....

Nemohl od ní odtrhnout oči....kostým, který měla na sobě do této doby nepatřil...

Dívka z jiné doby možná z jiného souhvězdí....

Chtěl se jí zeptat na jméno ...od kud vlastně je...

Setkali se na jedné z mnoha křižovatek a míjeli se....

Nastoupila do expresu a on také, vlaky odjížděli skoro ve stejný okamžik ..

Kapky deště, jako by podtrhly chvíli, která je spojovola a dělila.....


***

Hele...koukám jako to tele...

15. ledna 2016 v 23:53 | Lady L
Zas jsem v bílým pokoji právě mě připravují na další mezigalaktický let...

Zřízenec je tu hned..

Už jen navléknout mi můj oděv sváží mě pevně...pomalu ani dýchat se nedá...

ale to se vše vstřebá až opustím zas své tělo a budu volný...pokolikáté už...

Přestal jsem jim vykládat o svých cestách...

Jakoby mi záviděli....

Ztrácím pomalu dech...tma....

Jsme zářivá světelná bytost a mířím mimo tuto planetu...

Koukám se na ni vzdaluji se tomu modrému kouzelnému míči, který putuje oceánem ...

Už je mi krásně....pouštím se na cestu do planetárního systému labutí...

Slyším hudbuvesmíru...potkávám jiné nádherné světelné bytosti...září z nich tolik barev a tolik světla....

NAjednou prudký náraz jsem zpět na Zemi...promáčený....

Někdo na mě řve....proč mě zas volají sem...zde je zima a ty bytosti jen křičí a nechápu proč dělají co dělají...

Zas mě bijí...proč? Nevíš?

Jak dokáží být lidé k sobě krutí....

Těším se na další výlet...nechávají mě volně...musím si počkat až mě zase sešněrují a já budu svobodný.....

Ano jako v korzetu jsme...

15. ledna 2016 v 22:56 | Lady L
Celý život jsme sešněrováni příkazy a zákazy...pomyslná šněrovačka je tu od prvního polibku spermie vajíčka...

Prý vajíčko si vybírá svého potencionálního spojence v super třesku...

Napadla vás paraela mezi vznikem vesmíru a jakékoli bytosti procházející všemi stupni vývoje...

Vše je originál však stvořený podle stejných zákonů...velkého třesku...

Neuvěřitelné...že...

Díváme se podobni galaxiím....vesmíry plné inteligentních buněk mající svá zákonná ustanovení....

Jak neskuečně rozmanití jsme a přitom se necháváme zotročit ...nevnímajíc kdo vlastně jsme....a místo,

aby jsme se ujali nám daného posvátného poslaní...měníme se v slepé ...hluché...oslíky, kteří táhnou něčí káry...

Každý je nazývá podle svého poznání...někdo reptiliáni jiný zas padlí anděl...je to vlastně fuk....

Jetomu tak dávno, když jsme se vydali na cestu a tak dávno...kdy jsme zapomněli...

A tak nám byli posílání proroci...svatí muži a ženy....ti co měli větší znalosti než běžná populace..

byli zbožťování nebo upalováni....

Jedni říkali, že bitva je již vyhraná a další , že je třeba bojovat....

a další že cokoli uděláš dobrého jiný bude muset vyvážit zlímy skutky...a kdo by chtěl být zlí z podstaty...

Jenže vtip je v tom, že co je dobré pro jednoho může být zlé pro druhého....

A bojovat se musí.......ne pro čest...ale proto, abys chránil LÁSKU...matku...dítě ...rodinu...přátelství...

Ty nejcenější dary♥

Bez tohoto zázračného uskupení..by člověk nebyl tím čím je....

Je věděcky prokázáno, že buňka má všechny informace k nesmrtelnosti,

ale v momentě kdy nemá možnost komunikace...prostě umře...

Všimli jste si, jak se mění tento svět....najednu spousta informací, ale nadruhé straně neschopnost komunikace

základních buněk...v rodinách...nejsme si schopni říci laskavá slova...své sny a navzájem se v nich podporovat...

Využíváme darů ...bereme je jako samozřejmosti a už nekoukáme, že jak bereme a nedáváme...umíráme....

Úcta ke každé bytosti je prvním krokem....pozor však pokud na mě běží někdo s kyjem...tak nečekám a podle možností jednám..

Jak se říkalo na hrubý pytel hrubá záplata...

ALE....

Je na nás, jak zvládneme svou cestu....smrt je jen brána...tedy cesta vede dál....kam půjdeš....

Vyhrožovali nám PEKLEM....lákali nás na NEBE.....

Jsou to jen obrazy....jsou to šňúrky korzetu ve kterém se nacházíme od velkého třesku.....

Podporujte se ...žehnejte si ...modlete se za vše co je třeba...dávejte laskavou a moudrou energii všude tam,

kde je třeba...odložte všechny strachy...život je nádherná hra...

Vím někdy se lapáme do pastí, jako jsou deprese...protože jsme se ztratili...tolikrát se nám to ještě stane...

Zavolej...vždy ti přijde někdo na pomoc....

Volej a buš na pomyslnou bránu...pokud to nevzdáš bude ti otevřeno......

Nikdy nejsi sám....a jsi MILOVÁN....popros ať to cítíš vnímáš...

Ať můžeš mít tu radost a tvořit...tančit ...smát se...hrát si...vždyť kolem sebe máš tolik divů a krás...

i ty jsi jednou z mnoha úžasných podivuhodností ♥ ♥ ♥

Tak směle do toho.....

Hledám...jak nebýt v korzetu..

11. ledna 2016 v 22:09 | Lady L
Sešněrovaní příkazy a zákazy..

zmateni jsme

kudy naše cesta jde..

ve městech, kde dusíme se

zavřeni v tmavých místnostech s blikající obrazovkou..

strachy sevření jako v korzetu se nám špatně dýchá..

Srdce na poplach tluče strachy..

zas nejsou prachy

stále dokola...účty...

slyšíš jen pozor si dej..

Pozor si dej...zima, nebo teplo..

uprchlíci nebo cigáni
stále tě někdo nahání

Jen pozor si dej jen pozor si dej...

šéf řve v práci

dej pozor nebo nebudeš mít práci..

Za pár korun děláš otroka a pak domů spěcháš..

Žijte na účet cizí však ti co půjčí mají umysly ryzí...

jak otroka mít po celý čas

točí se dokola ten hlas

Jen pozor si dej ...pozor si dej...

Strach ta potvora točí se s tebou dokola ...dokola...

Tak pozor si dej..pozor si dej...

Stále ve spěchu...

běháš jak křeček v kolečku

jen makej ty blbečku..

Pozor si dej a neváhej...

otroka dělati...

však teď se neplatí...

Duši ti vezmou...co zbyde ti jen

Jen otroka dělati a v kolečku běhati...

Tak pozor si dej a neváhej....



Jako v korzetu se cítím každodenně...

11. ledna 2016 v 21:38 | Lady L
Jako v korzetu se cítím každodenně...

když svět mluví o odměně

Jen dívej se kolik iluzí...kolik lží..

Hledat můžeš pravdu

a mít z toho srandu...

Jít a vítr ti bude česat vlasy

řekneš si pravděpodobně asi..

zas půjdu o dům ..pole dál..

co bych se ve světě bál..

Cesta je daleká...

a co potká člověka...

tolik divů...krás...

vidíš koně co na louce se pás...

taky krásnou slečnu v korzetu..

motorku ...r zetu

rychlost je adrenalin..

kola se točí dál...

má duše odchází v dál..

Ve hvězdná souhvězdí..

kde zář nic nevěstí..

jen další cestu..

tak odhazuji korzet i vestu..

a mířím k dalšímu místu

věčer mě uvidíš v pásu hvězd

jak nechám se velký vozem vést...

♥ ♥ ♥



Poslední den mého života

10. ledna 2016 v 21:10 | Lady L
Vtip je v top, že většinou nevíme o tom, že ten den je náš poslední...

Jen málo jedinců to vlastně ví....a to jen díky tomu, že jsou odsouzeni k trestu smrti...

a nebo jsou to astrologové co skládají svou mistrovskou zkoušku....

Ve válce lidé ví, že každý den může být ten poslední, ale většina to tak nebere...

Žiju dokud to jde...až to přijde...tak to tu prostě bude....

Párkrát jsem se připravovala, že ten den může být můj poslední....

Pokud máte čas...nachystáte účty co se musí zaplatit...co je třeba vyřídit....ale ještě musí být někdo zodpovědný...

Kdo to po vás přebere....

Jenže většinou se k tomu nikdo dobrovolně nehrne....

Ono přijmout, že někdo blízký i když ho zrovna nejste ve fázi zamilovanosti...

Se chystá odejít uf uf...to se málokomu chce přijmout...

Tak co vlastně můžete dělat.....

Zařídíte co můžete a odevzdáte tam nahoru co máte...je totiž zbytečné cokoli sebou tahat....

Většinou to je pěkný chlívek ...nedorozumění, křivd a podobných záležitostí....

Tedy poprosit za odpuštění...ODPUSTIT...všem co je třeba...

buď Vás andělé konfrontují v podobě snu s tím co je třeba dořešit a nebo je prostě vaše obrazovka prázdná...

Pak co řešit...omluvit se za všechny ty blbosti co jste nadělali a hlavně poprosit za uzdravení všech ran co jste napáchali ve své omezenosti...netuše, že do něčeho šlapete aniž by jste věděli že šlapete a děláte pěknej bordel v životech druhých lidí...To už nespravíte...to musíte odevzdat vejš....

Do MILOSTI...BOŽÍ...na co by jinak ti andělé vlastně byly...že.... poslové lásky a milosrdenství ♥

♥Jen poprosit o pomoc...

No a pak co chcete, pokud už nemáte jen poslední myšlenku...já stihla Otčenáš...a tma....

Ještě nebyl v plánu můj poslední den....tak vám tu zas píšu....

Kdy že vlastně bude ?

To je fuk....až přijde...tak půjdu....zatím se budu snažit si užít život tak, aby měl smysl...

Potěšit ...pohladit...říci dobré slovo....vlít naději....

Požehnat a pomodlit se za ty, kteří o to požádají....

Mějte se krásně jdu psát básně...a nebo...se smát....♥☻

Zas...

9. ledna 2016 v 15:22 | Lady L
Vyprávět ti musím, že život je krásnej a i když poslední den prožívám...

úsměv na srdci mi nikdo nesmaže...

protože mě objímají tvé paže...

Jako duše žijeme dál a život je jeden krásnej bál...

S tebou je mi krásně a píšu v každým s vým životě básně...

pro tebe lásko má....

Po větru posílám písničku svou,

že zas se potkáme

a koberec plný barev utkáme...

každá ta barva sen a přání...

a nemám ani zdání....

kolik jich na světě je je je je

co přináší naděje jejejeje jejejejeje...

údiv na tváři dítěte....

když dostane...jéjéjéjé

Zas....

6. ledna 2016 v 17:11 | Lady L
Zas čekala na smrt...těšila se...proč tu ještě být...

Ano zažila krásné chvíle ...viděla divy a uměla se z nich těšit....ALE...

Krvácela ...život odtékal..chvílemy prýštil...nemusela si podřezávat žíly...

Stačilo jen čekat...vložky nestačily sbírat životodárnou tekutinu...

Tolikrát chtěla odejít...tak už to šlo mimo ni...

Unavená...chtělo se jí spát..bolela jí hlava....nemohla usnout...

Vždy měla v životě protiklady...DUALITA SE JÍ MOCNĚ PROJEVOVALA V ŽIVOTĚ...

Věděla jedno...děloha je spojena s mateřstvím...pokud v hlavě nezmění své pocity...ve vztahu k dětem ZEMŘE....

Už chápala, jak se cítil El.. když jeho děti na něj zapoměli...zradily...a ničily vše co jim dal k užívání a do moci....

S mocí přichází i zodpovědnost....

Vezmeš na druhé straně musíš dát, aby vše bylo v rovnováze...

pokud dáváš v pokoře...úctě a lásce...vše se zázračně násobí,

ale pokud někde je pýcha...a mám na to právo...životodárná zmnožující síla se začne vytrácet....

Krásný strom rodící uzdravující jablka schne...

Pramen vody živé se ztratí...protože jedovatá žába Pýchy se usadí na prameni....

Pohádky vypráví jen pravdu života v obrazech...SLOVA JSOU MOCNÁ...davají dar ŽIVOTA...nebo odsoudí k SMRTI...

Lidé se hezkými slovy mohou...probouzet k radostem života a nebo zlímy nadávkami odsoudit do pekla...

Nehostinného místa na Zemi....kde kvítek nekvete a strom dá své ovoce....plné utrejchu...v tolika úrovních se to děje na tomto světě...stačí se podívat na ovoce plná jedů...jak nasáté ze Země...Vzduchu...Vody...

Zamořily jsme si tuto nádhernou Planetu...vztekem...závistí....nepřejícností...pomstichtivostí...hříchy smrtelnými...

a divíme se, že nám tu není dobře...stali jsme se otroky falešných představ a nevíme jak z toho ven....

Jako by SMRT BYLA JEDINNÝM VÝCHODISKEM....ALE NENÍ....

Mohu jen zvolat....tu jsem...odraz z tebe....POMOC MI PROSÍM..NEVÍM JAK DÁL...

Ten jsem prožila několikrát...

4. ledna 2016 v 7:31 | Lady L
Poslední den mého života...jsem prožila několikrát...

Díky tomu, že mě pronásledují bolesti a neduhy všeho druhu...jsem se s životem loučila už parkrát...

Tak poprvé to mohlo to být v šesti...bylo mi děsně...

Břicho bolelo zvracela jsem celou noc a otec mě dovedl k doktorovi,

který prohlásil, že to nic není...

Bylo mi zle , jako Alíkovi....

Otec trval na svém....ať nám pan doktor vypíše žádanku do nemocnice...nechtělo se mu,

ale nakonec po neústupnosti otce vypsal, ale ať jedeme autobusem...že sanitky není třeba...

Po šílené cestě městskou hromadnou dopravou jsme dorazili do nemocnice...

fakultní....NIKDO NEMĚL ČAS...
(mohu jen konstatovat, že ani výměnou režimů se nic nezměnilo...doktoři jsou přetížení neustále)

a další doktor jen konstatoval, že to nic není...

Otec se znovu nevzdal....TÍM MI ZACHRÁNIL ŽIVOT... děkuji tati ♥

Pan primář vyhodnotil situaci už správně...NA SÁL...pomalu po 12...

Byl to akutní zápal apendixu....

Stály při mě všichni svatí...a andělé k tomu...díky ♥

Probudila jsem se v noci a břicho mě děsně pálilo a tak jsem se rozvázala...

měla jsem přivázané ruce, abych si nešahala na ránu, ale říkejte to malé holce,

která si jen chce ochladit bříško...

U sestřiček jsem si vysloužila přezdívku Hudini...protože za tu noc jsem se rozvázala několikrát...

Když už si nevěděly rady ....místo mašliček nadělaly uzle a pořádně je utáhly....

Ráno šly děti na snídani...šla jsem s nima...stačila jsem do sebe dostat trochu čaje a už tu byla sestřička,

že nesmím jíst...

Divila jsem se proč ne, když mám takový hlad....

A dál vše mizí v prachu zapomění.....

****

Ve 13 jsem zažila takovou bolest, že jsem si myslela, že to bude má poslední chvilka....

Prý ledviny...Při tom neštěstí jsem měla štěstí...byla sobota a sloužil specialista na ledviny

a měl při sobě lék ze švýcarska ...zabral a mě bylo lépe...

***

Ale vědomě se loučím se životem až v poslední době....

Prostě pokud je mi zle....

Tak odevzdám svou duši do těch nejpovolanějších rukou...Krista...

A pronesu pro mě už známá slova...Pokud máš pro mě plán veď mě dál...

Z určitého pohledu je to směšné...ale kupodivu to zabere vždycky...

Co může být zařízeno je ...a co není už není má věc....

Život je nádherný dar...i když je v něm bolest..zrada...pomluvy...stačí se otočit a uvidět všechny ty divy kolem nás...

Když si uvědomíte, že sami jste složeni z buněk, které jsou divem sami o sobě majících inteligenci i paměť...

ŽE JAKO KMENOVÉ BUŃKY JSTE VLASTNĚ NESMRTELNÍ... je to k neuvěření ♥

Vše ohledně nemocí...je vlastně ve vaší mysli....

Proč?....

Jsou to nevyřešené vztahové problémy na všech úrovních....

Učíme se ...nebrat nic osobně...

Řešit...bez vášně a přitom užívat si s emocí...nemocí...zamilovanosti...

Když milujeme...přejeme si, aby ten koho milujeme byl šťastný....milujme se...a milujme....♥ ♥ ♥

A k tomu nám dopomáhejte všichni dobří duchové...alnděly počínaje a božímy milostmy konče...