Moc iluzí

12. června 2011 v 22:43 | Lady L
Jednoho dne jsem se probudil do světa světla a tmy.
Učil jsem se poznávat a chutnal z pohárů lásky , zloby, někdy braly mě z toho mdloby.
Má stará duše toužila po náruči lásky bez podmínek.
Zapomněl jsem na svá křídla a na vše co jsem věděl, co jsem si vybral.
Pláč neutichal a náruč matky nepřicházela.
Celou svou bytostí jsem toužil projít zas do náruče blažené radosti.
Jen zapomněl jsem, jak se vrátit.
Toužil jsem projít branamy smrti, ale nebyl jsem v puštěn.
Jen do předpokojů, kde bolest mě hnala nazpátek do osidel života.
Osud se tiše usmíval. On věděl, já už ne - co mě tu čeká a co jsem si vybral.
Hledal jsem náruč co by mi dávala bezpodmínečnou lásku a jen jsem nacházel bolest, urážky, ponižování.
Ale do toho všeho ke mně přicházela poselství, že ta láska, kterou hledám tu je.
V pohádkách, pak povídkách a taky v přítulnosti a laskavosti zvířat.
Ve sladkosti nedozrálých třešní.
V dokonalosti přírody, která tiše promlouvala krásamy nekonečné moudrosti.
Jen lidé mě ukazovaly, jak se nenávidí, podvádí, lžou, schovávájí se za masky, aby snad je někdo nezradil a neublížil jim.
Bezbranné malé děti peroucí se o energii lásky - přijímání něžností.

V tomto světě dovoleno vše právě proto, abychom se mohly svobodně rozhodnout.
Jakou cestou se dáme?
Zda tou - chci mít za kkaždou cenu vše,
nebo tou - obětování,

či milování v rovnováze. (třetí přikázání miluj bližního, jako sebe samotného)

Ty síly se tu neustále přetahují a mnohý nezkušený podléhá.
Jen málo duší ví co je třeba a pomáhají těm co tápou.

Hledajícím pravdu, která je ukryta v nich samých.
Hledají své učitele a ti bez zkrupulí, chtějí moc a bohatství a manipulují těmi co ještě nepoznaly,
že mohou odhodit ohlávku věčných strachů a žít podle desatera lásky a tak dojít zas tam odkud vyšly.

JEŠTĚ NÁS ČEKÁ DLOUHÁ POUŤ.

Čas je relativní.

Mnozí z nás žijí v úkolových přemyčkách.
Tak dlouho v nich setrváváme dokud nemochopíme na všech možných rovinnách bytí proč se tak děje.

Naše tělo je naprogramováno na určitý čas rozpadu.
Někdy tento rozpad urychlujeme a jindy pokud včas pochopíme.
Začneme se o něj starat tak, že nám slouží lépe a výkoněji.
Mnohé z utrpení zapříčiňuje palivo, které dodáváme svému úžasnému stroji.

Ale pokud ho nenaplníme Láskou agapé, budeme propadat svou myslí do soukromých pekel - nenávistí, zlob, ukřivděností.
K povznesení nad to všechno nám přichází pokora, úcta ke všemu ať je to v jakékoli formě.
Stačí jen náznak pýchy a znova se propadáme do temnot dalších a dalších nástrah a zkoušek.

Jedna z cest je cestou odpuštění a opuštění soudů .

Prastaří Australané věřily, že to co žijeme je jen sen a v noci se probouzíme do pravé reality.

My zbloudilý hledáme cestu a když si zamilujeme něco, někoho nad svůj vlastní život - přichází me o to, abychom poznaly, že jsme jen odrazy odrazů zrcadel. V mnoha podobách v mnoha úrovních zapomnění. ....

Nejdokonalejší cestou je Láska bez podmínek AGAPÉ...

TA UŽ NEZNÁ STRACH TEN PODSOUVÁ DIABOLOS MATOUCÍ

TEDY NENECHTE SE ZMÁST NA SVÉ CESTĚ STRACHEM.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mirek (Mikulov) Mirek (Mikulov) | 19. června 2011 v 15:56 | Reagovat

Ten, kdo ví, ten chápe:
jedině       agapé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama