Květen 2011

Pohádky

30. května 2011 v 23:13 | Lady L
Pohádky: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pohádka

Tak to jen pro začátek.

Musím se doznat k tomu, že jsem na nich vyrůstala. Televize jaksi v té době byla ještě v plenkách a knihy, byly dost podstatnou zaležitostí ve všech domácnostech.

I když byly zabavovány, četli se hojně ať na jedné či druhé straně a kolovaly mezi lidmy s posvátnou úctou.

Zpět k pohádkám.

Mám je ráda. Když jsem byla malá čítával mi taťka pohádky ..o Honzovi...o Mikešovi...princeznách...Osrtůvku zelená bota..
prostě pohádky s dobrým koncem, veselé a tajuplné. Pipi dlouhá punčocha..rošťačka s dobrým srdcem, Pana Tau panáček z jiných světů co přinášel spoustu lásky a radosti. Čtyřlístek a spoustu dalších.
Ty dobrodružné jsem hltala tak kolem 14let, Karla Maye, Sienkewicze Křižáky...
Příběhy, kde čest není prázdné slovo a hrdinové jsou ochotni bojovat pro srdce krásné panny a její čest.
Nemůžu zapomenout na kovbojky a rodokapsy, kde padouši byly po zásluze potrestáni.

Měli svá poselství, která jsou důležitá i pro dnešní dobu, i když to tak nevypadá a doba se mílovými kroky dostává do světa Juliese Verna,

Každý ten příběh měl pravdivý prazáklad. Tajné jeskyně, kde čas plyne jinak a pro poctivé jsou poklady otevřeny.

Stačí si večer sednout k postýlce dítěte a vklouznout do světa dobra a zla, kde dobro vítězí.

Lidé potřebují pohádky, aby se naučily rozlišovat dobré od zlého.

Aby se dokázali postavit zlu, které sice má svůj čas, ale zákonitě musí prohrát.

Politické pohádky jsou spíš horor

30. května 2011 v 22:41 | Lady L
Politické pohádky jsou spíš horor

Politikové nám neustále něco tvrdí.

Zvykli jsme si na to, že jejich bludy spadají do světa pohádek.

Necháme je řádit, jako upíry.

A ani si neuvědomujeme, že na každého upíra platil nějaký ten březový kolík či stříbrná kulka.
Tedy jít k volbám a volit ty správné Lidi.

Jenže je to, jako v začarovaném lese, kde loupežníci mají v rukách poctivé pocestné.

A čarodějnice proklínají ty, kteří k nim zbloudily.

Strach je mocný nástroj zlích čarodějů a mnohý občan skončí uhranut ve službách černokněžníka.

Teď už by to chtělo jen ty hodné kouzelné dědečky a statečné Honzi co se dou s láskou zastat těch bezmocných princezen.

PRINCE NA BÍLÝCH KONÍCH CO POLIBKEM BUDÍ PRINCEZNY.

VŠEHO JE PŘECI DOST PRO VŠECHNY.

Tak proč lidé umírají hlady a nemají dobrou zdravotní péči?

Proč se na hradě rozdávají pera v hodnotách miliónů a není na ....?

V pohádkách vítězí dobro nad zlem.

Už se těším na dobrý konec té naší pohádky.

pro někoho

29. května 2011 v 1:12 | Lady L
Káždý má jiný úhel pohledu.

Voda mi ústa rospraskaná
zalévá jak z nebe mana

oráči kde jsi s pluhem lásky
koník už ržá

lidé a masky
jen nevím která je ta pravá
zlá a nebo ta hravá

penízky slz hazí odlesky do duhova

zas vstanu jak Fénix znova a znova

jen co uhořím všem maskám

stále ještě hříchy laskám

ach kdy naposled?

vstanu a dám se vlet

svobodná bytost rozprostřená v nekonečnu

ani muž ani žena

přitom do naha vysvlečéná

znáš mě

a přeci si vzpomenout nemůžeš..

Je tvořena

29. května 2011 v 0:29 | Lady L
Ještě tu není, a přeci základy k jejímu bytí pokládáme každým okamžikem.
Tvoříme ji ve svých myšlenkách a snech.
Stavíme ji slovy povzbuzení, pokory a díky.
Uvědomujeme si každý den, že je něco přesahujícího nás.
Mnoho národů mělo své Pythye, Sybily, proroky.
Proč asi?
Toužíme znát co nás čeká a zapomínáme, že jsme kameny nárožnými..
Zapomínáme, že máme moc, kterou buď použijeme správně a nebo jnak...
Máme právo svobodné volby?
Opravdu?
Necháme se manipulovat strachy, jako ovce posloucháme pastýře, kteří nemají slitování a své ovce ženou na porážku.

Probuďme se a žijme podle kodexů lásky a cti.
Základy můžeme hledat v desateru.

Kdo jsme?
Loutky co se nechají vést? Nebo lidé, kterým byla dána moc nad celým světem?

Hledejte pravdu celým svým srdcem, celou svou myslí.
Můžeme nespočetněkrát spadnout, ale důležité je zase vstát
OMLUVIT SE,
POPROSIT ZA ODPUŠTĚNÍ,
PODĚKOVAT A UVĚDOMIT SI,
ŽE MILUJI a žít TO PLNÝMI SKUTKY.


Ještě tu nejni

25. května 2011 v 0:52 | Lady L
Baví se dva andělé:

,,Prosím tě co ti lidi zase blbnou?" Prý má být konec světa?

"Z toho mraku asi pršet nebude, to už si slibují od té doby co byl mezi nima Ježíš."

,,No něco by na tom mohlo být.
Za posledních pár desetiletí lidé znečistily, zplundrovali Zemi takovým způsobem,
že už si to nenechává líbyt a bouchá a klepe se."

,,Sami k sobě nemají vůbec žádnou úctu a zabíjí i to bezbranné a nejcenější co mají."

,,Jo, ale znáš starýho jemu stačí deset spravedlivých a zachrání všechno."

Že bychom je začali hledat?

Myslím, že není třeba On je má už dávno spočítaný.....

A ptám se, kolik nás vlastně je spravedlivých?

Jsi ten spravedlivý ty?

Tedy kdo zachrání tuto planetu?

Kdo zachrání tebe, mě, tvýho souseda?

budoucnost

25. května 2011 v 0:10 | Lady L
Tak to vezmeme od podlahy.
A) MŮŽE BÝT KATASTROFICKÁ, PLNÁ DĚSU
B) MŮŽE BÝT KRÁSNÁ RŮŽOVÁ
C) MŮŽE BÝT PLNÁ PŘEKVAPENÍ
D) NĚCO MEZI TÍM VŠÍM DOHROMADY

ZÁLEŽÍ PROSTĚ NA VÁS, JAKOU JI BUDETE VNÍMAT A TAKOVÁ BUDE.

NAJDĚTE SI SVŮJ ÚHEL POHLEDU.

A POKUD TO JDE.
A ONO TO JDE POKUD CHCETE.
PŘIJÍMEJTE S LÁSKOU BEZ PODMÍNEK.

VŠE CO VÁS POTKÁVÁ JE DOBRÉ.
TAK ŠŤASTNOU CESTU PŘÁTELÉ.

"Zkouška dospělosti"

19. května 2011 v 9:12 | Lady L
"Zkouška dospělosti"

Je to dobrovolná zkouška,
kterou mnozí podstupují,
aby se mohli přihlásit na vysokou školu.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Maturita


V životě ji skládáme každý den. Svým jednáním, myšlením.
Jedině tak můžeme postupovat na všech úrovních našeho života.

Některé zkoušky se nám vrací, tak dlouho, dokud je neuděláme.
Jiné zas zvládneme levou zadní, a pak si jich ani moc nevážíme.

Vše je tedy relativní a pokud se nám stane, že danou zkoušku neuděláme

JE STÁLE MOŽNOST SI JI ZOPAKOVAT
Svět se točí dál.
TEDY NEPANIKAŘTE,
NEPÁCHEJTE SEBEVRAŽDY.
STÁLE NA VÁS ČEKÁ NĚCO KRÁSNÉHO,
KOUZELNĚ PŘEKVAPUJÍCÍHO.
PROSTĚ NĚCO,
PRO CO STOJÍ TU CESTU ŠLAPAT DÁL.

PŘEJI VŠEM ÚSPĚŠNÉ SLOŽENÍ VŠECH ŽIVOTNCH ZKOUŠEK.

Naučte se děkovat za vše co vás potkává.
Vše je totiž k vašemu prospěchu.

profesionalita našich úředníků

19. května 2011 v 8:34 | Lady L
Profesionalita našich úředníků, je pověstná.
Je neuvěřitelné s jakou úctou se chovají ke svým klientům.
S úsměvem a pozdravem Vás vítají a ochotně Vám poradí,
pomohou vyplnit dané formuláře a popřeji Vám požehnaný den.
Děkuji za tuto nádhernou realitu v jiné dimenzi a děkuji,
že jsou lidé, kteří takto jednají s profesionalitou mistrů.


Místo pro lásku

16. května 2011 v 6:27 | Lady L
KAždé místo je místo pro lásku.

Mé město je místo pro lásku. Každý den se milujeme.
Každý den se rodíme a vstáváme do života.
Každý den nás čeká rozhodnutí pro LÁSKU či něco jiného.
Každý den znovu můžeš žehnat a nebo proklínat.
Každý den můžeme vytvořit něco krásného.
Tvé město je místo stvořené pro ráj.
Tedy děkujme za to co máme a potkává nás na životní pouti.
Omlouvej me se za to co se nás nehezky dotklo.
Jsme zrcadli zrcadel a potkává nás jen to z čeho se máme poučit.
Opouštějme bolesti a zrady a odpouštějme je.
V každém zrcadle se zrcadlí nádhera nekonečna.
Tedy ty a tvé město je odrazem nekonečné krásy.
Víc říkej miluji tě, miluji se, miluji Vás.
Protože i láska má být v rovnováze.
Vše ostatní Nám bude přidáno darem.
Díky, že jsi, díky, že jste.
Přeji Vám požehnání do veškerého myšlení i konání.




Peklo

11. května 2011 v 17:29 | Lady L
Peklo má mnoho úrovní.

A hlavně je to prostor, kde duše člověka trpí.

Místo bez boží přítomnosti, tedy bez milostí a slitování.

Peklo takzvané pozemské si lidé úspěšně tvoří po tisíciletí sami.
Od válek počínaje, přes znásilňování, okrádání, týrání a různé druhy mučení
(v kterých lidé byly tak důmyslní až to zaráží).
Přes různé tyranie společenské či státní. Od otrokářské společnosti počínaje přes bankovní společnosti lichvářské konče.
Tedy druhů pekla je tak nepřeberné množství, že vybrat si z nich je pro jednotlivce až nemožné.
Stačí se podívat na rodinná pekla, kde nechtěné dítě tyranizují hladem, fyzickým i psychickým terorem.
Peklo můžeme prožívat ve vztahu manželském či rodičovském anebo sourozeneckém, školním i pracovním.
Je zpracováno v mnohých náboženstvích.
Podle mého názoru je to i stav mysli, kdy oběť žije neustále v mučivých myšlenkách
a strádá bolestmi i na fyzické úrovni.
Většinou je popisováno, jako hořící smolné jezero přeplněné navždy úpícími dušemi.
Popsali ho mnozí.
A tak co bych psala dál.
Je to na vědeckou studii, a tou bych Vás pravděpodobně uvrhla do pekla.

Které to město je vlastně mé

11. května 2011 v 17:26 | Lady L
Které to město je vlastně mé?

Je to město, kde jsem se narodil-a?
Nebo to ve kterém žiji?
Či to ve kterém jsem studoval-a, pracoval-a, miloval-a?
Musí nás k tomu městu pojit nějaká vazba.
Prostě rodinná, pracovní či jiná, ale úrovní je povícero.

To město ve kterém žiji je pozorovatelné z pozice času asi od leta páně 1091, ale je to složitější.
Ono bylo pozorováno už před 700 000 lety podle opracovaného kamene.
Záleží na poutníkovi a období v kterém se nalézá.
I sám mocný císař Karel IV v něm pobýval.

V současné době je proslaveno veletrhy (kde se konají i charismatické konferencehttp://www.signaly.cz/kchk2011)
a ohňostroji na světové úrovni http://www.ignisbrunensis.cz/.

Rozkládá se na soutoku dvou řek Svratky a Svitavy.

Z duchovního hlediska se to tu rozjasňuje a to, jak na poli klasických církví, tak alternativních učení
http://www.astrovikend.cz/brno.htm.

K popularizaci měst a hlavně toho našeho slouží úžasná NOC MUZEÍ.
Něco fantastického.
Davy desetisíců ba statisíců lidí se prohánějí skrocenou šílenou dopravou, po všech možných i nemožných cestách.
Od hradu ŠPILBERKA, přes všechna možná muzea, ten výčet je děsně dlouhej a tak Vás s tím nebudu zatěžovat.
Najdete to jistojistě na googlu pro jistotu Vám sem jeden odkaz hodím http://brnenskamuzejninoc.cz/ .

A pak tu pro jistotu další týden máme NOC KOSTELŮ http://www.nockostelu.cz/index.php?pg=program,
kdo půjde neprohloupí mnoho dobrého skoupí.

A NOC KEJKLÍŘŮ http://www.divadelnisvet.cz/noc-kejkliru-1

Jsou k poznání mnohé užasné věci a pokud narazíte na zapálené nadšence, dozvíte se mnohdy to co v nornálních studiích nenajdete.
Děje se toho v našem městě móře a musel by to být super dlouhý článek o tom všem.
Sport nevyjímaje a že za to poslední století se toho udál opravdu hodně.
Od závodů motorek známých po celém světě, přes baskedbal,
fotbal , hokej, šachy, golf, či basetbool, plážový volejbal,
prostě opravdu nechci na žádný zapomenout .
A to jsme nezpoměli kulturu a další zajímavá odvětví.
Každé město má svá kouzelná zákoutí, ale i ta za která se lze stydět.
Ghetta, vyhlášená území, kam normální člověk ve dne natož v noci nepáchne.
Kupodivu jsou tam rozmístěné úřady Cejl, Bratislavská atd.
Nedávno jsem jela šalinou (tramvají) a naši milý spolubratří tmavší pleti co nás tak rádi oslovují v jejich řeči bílé sviňě, řvali na celou tramvaj, že Cejl je jejich a my tam nemáme co tam vůbec pobývat, nemluvě o dalším vybraném slovníku.
A to jsem šla onehdá za kamarádkou, která tam v těch končinách bydlí a jeden velice mladý muž mě oslovil kundo.
Tož jsem mu na to pravila, že jsem matka pěti dětí a že mně nemá tímto způsobem oslovovati a velmi rychle jsem se vzdálila. Dnes mě napadají jiné odpovědi, jako nejsem tvoje matka, ALE PO BITVĚ KAŽDÝ GENERÁL.
Úplně bych zapomněla na naši super skvělou justici a její úžasný palác. Ústavní soud a jiná důležitá zařízení až po vězení.

Máme tu vyhlášené nemocnice, ne že bych vám přála nějaké zranění, ale když už se zmiňuji a nechci zapomenout.

Ono toho je opravdu hodně, třeba prigl http://www.brnenskaprehrada.cz/p_dopr_2.html

Zoo http://www.zoobrno.cz/ a spousty dalších úžasných věcí. Každý dáme přednost tomu co nás zajímá.

Přeju kouzelné dny a ještě pohodovější noci (nejen pro hvězdáře těm bez světelného smogu)
http://prohlidka.hvezdarna.cz/ . A už radši končím, nebo neskončím.

Závěrem Brno je kouzelné město.
kde se hněte těsto
Ps.: to bylo na jedné super básnické soutěži na téma Brno
http://www.radio.cz/cz/rubrika/knihy/brnenska-sedmikraska-vydala-prekvapive-plody

A to jsem ještě nezmínila největší světovou ptákovinu za 17 miliónů, která krášlí naše ústřední náměstí Svobody
http://brno.idnes.cz/brno-ma-novou-atrakci-hodiny-pripominajici-nabojnici-p04-/Brno-zpravy.aspx?c=A100918_173319_brno-zpravy_pp

a fakt už končím tak hrrr na Brno. Husiti tu dopadli , prabídně a Bitva tří císařů taky nic moc roku 1803
http://akce.o106.com/nalepka/bitva-tri-cisaru/
A SKVÉLÉ PIVO CO SE VAŘÍ ve http://www.pivovary.info/prehled/starobrno/starobrno_h.htm
http://pivo-richard.cz/ netuším, jak chutná, ale slavností, kde je moci se zpíti do němoty je bohužel hodně.

A víno ...http://www.wine.cz/forum.php?t=dvino&cmd=reakce&id=434&str=183&v=
NASHLE V BRNĚ

Mé město

10. května 2011 v 8:29 | Lady L
Mé město

Mé srdce tepe v ulících
a najdeš ho v očích semafórů.
Dech stromů v parku to jsem já
a vítr žebrák co se choulí u kostelních vrat.
Čekám až vyjdeš z almužnou milosti lásky
podaruješ
a já teď bohatýr zas budu stavět
cihlu k cihle porozumění.
Jsme spjati jedním dechem
svázáni bodem zvaném Město.

Svátek mají maminky

8. května 2011 v 23:28 | Lady L
Je neděle květnová a druhá to maminky mají svátek.

Někdo vymyslel, že někoho aspoň jednou do roka budeme slavit a oslavovat.
Přidáme krapet něčeho co normálně neděláme.
Někdo kytičku, jiný vlídné slovo.
Někdo si ani nevšimne, že by měl cosi oslavovat (je přeci mistrovství světa v hokeji).

Některé děti zvláště ty v pubertě se snaží udělat milé překvapení.
Jenže naší netrpělivostí (mám svátek nezapomeň)
Je prostě odradíme,
a pak nás nechají povařit ve vlastní šťávě smutku, že jsme ty uličníky blbě vychovali.
Jak začneme hartusit, dárek pro nás připravený zmizí z pořadu dne.
Protože nač bych té své mamině něco dával, když je tak protivná.
A já ji musím přece potrestat za její nedočkavost (tak, jak to dělávala mě).
Jako mámi se stále učíme a tak nám milá dítka promiňte i tu naši vyprahlost
po něze a hezkých zážitcích.
Už se nechodíte mazlit, protože jste příliš velcí a přece bylo by to divné.
Je to nesmírný dar mít děti.
V těch chvílých, kdy mi nebylo dobře jsem se obklopovala přáníčkami dětí.
I když neuměle vyrobené s podivuhodnýmy klikyháky, byla nabyta něčím krásným.
Dodnes si je schovávám v kouzelné krabici.
Doba je jiná a přeci ještě ve školkách se přáníčka pro maminky dělají.
Ve školách už se na to zapomíná.
Navzájem jsme si vzory a kopírujeme své chování, mluvu, vystupování, učíme se, jak rodiče, tak děti.
Tak všem maminkám přeji: natřesenou míru smyslu pro humor,
nekonečnou trpělivost, schopnost dělat několik věcí najednou
a být na několika místech současně.
Zvládat nepřeberné množství čiností a věd (jazyky počínaje, nesmírnou fantazií konče).
Praktičnosti podpořené radostí, něhou a prostě vše co mámy potřebují.
Od očí na zadní části hlavy až po Ty správný mužský , kterých se v tomto světě moc nedostává.
Moudrých laskavých, pracovitých, zodpovědných, se smyslem pro humor - manželů,
prostě kavalírů každým coulem,
dobrých tátů co jsou schopni pomoci se postarat o potmstvo, které spolu vytvořily.
Prostě chlapy do nepohody i pohody co vědí, jakou cenu má láska, úcta, věrnost.
Vždyť každý jsme přišly na svět skrz lůno matky.
Tedy díky Mistru stvořiteli za maminky i tatínky
bez nich by to nebylo ono.
Ať je andělé chrání a pomáhají jim při veškerém jejich myšlení a konání.

Smích tulák

7. května 2011 v 19:37 | Lady L
Může být smích nevěrný? Jak komu, jak kdy?
Jaký vlastně je? Hlupák? Hrdina?
Smích tulák

Smích je motýl co sedá na kytky
a taky Večernice co zpívá veselý Blues.

Cudně se culí v roztávající zmrzlině,
která stéká ze tvých rtů na mé.

Smích je snílek a blázen,
zpívá na pohřbech světců
a lká nudným patronům.

Sem tam uhodí z čista jasna,
jako blesk
a pak ho nevidíš,
ták dlouho dokud nezývneš.

Neokyslíš neurony
On se zas zableskne
na zrcátkách tvý duše.



Hledá se návod na věrnost

5. května 2011 v 22:18 | Lady L
Půjdeme po stopách věrnosti a dlouhodobých manželství.
Co jim dalo tu výdrž být spolu i přes padesát let?
A proč se jiná manželství rozpadla po roce či třiceti letech.
Najít ba přímo objevit recept na šťastné a dlouhé manželství je honba za pokladem .

Tak co by měli mít ti dva?

Určitě něco společného co dává možnost sdílení, spoluplánování radostí,
ba uspokojení ze společného vítězství (rekostrukce bytu, dodělání vzdělání či koupě nové věci prospěšné rodině).
ALE che to mít možnost svobody (jako je kultůrní vyžití dámy s kamarádkamy či sportovní vydovádění manžela).
Další je skupinové vyžití partnerů - rodin se stejně zaměřenými přáteli či rodinami.

Prostě všemožné ingredience od smyslu pro humor přes zodpovědnost.
Mít chuť dělat kompromisy a taky schopnost pohledět na to očima toho druhého.

Upřímně je to ohromný dar nezevšednět si.
Mích chuť stále překvapovat toho druhého miniblbůstkami.
Dar empatie - prostého vcítění.
Podle mě to je škola nad všechny školy se všema možnýma i nemožnýma titulama.

Dovedně zkloubit, jak intimní život tak rodiný a k tomu práci ba kariéru.

Tedy respektovat plně toho druhého s jeho libůstkami od líbání na krku či palci až
po neustálou chuť se vzdělávat či tvořit na mnoha úrovních.

Pokud stvoříte potomka pak všechna pravidla dosud stanovená a dobře fungující musíte přehodnotit.
On totiž potomek pokud nemáte dobře pomáhající babičky a dědečky dá docela zabrat.
Samozřejmě ten kdo má dost finančních zdrojů to může řešit - paní na hlídání, dokonce i kojnou.
Ale kojit své dítě je velký dar. Získává ,jak matka tak dítě (nebudu se zmiňovat o maminčině životosprávě, aby nebolelo bříško či rozkousaných prsech, které docela bolí). Zato otec by měl být pozorný a matce dát možnost oddechu od toho jejich nádherného pokladu. No je to na knihu a taky o možnostech časových (pracovní vytížení mnohých jedinců je neskutečné). Nemluvě o tom, že je třeba odpočinku a relaksace.
Jinak to má rodina s dobrým přijmem a jinak rodina co jde od výplaty k výplatě.
Ale vždy záleží na lásce a úctě těch dvou.
Je to neustálá dřina, která je korunována radostí z prožitých nevšedních zážitků od počůrání miminka až po sdílené bolístky, starosti o děti i sebe navzájem. Ono nejen to dobré stmeluje.
Nesmíme zapomenout na výměny názorů, chuť najít společnou řeč. A když něco pěkně pohnojíme umět to uznat, omluvit se a už nepřipomínat chyby, které se staly. Prostě odpouštět.
U některých lidí je usmiřování přímo na kapitolu samo o sobě.
Je to nádhené umění To usmiřování, udobřování.
Vždyť nikdo se nedokáže zlobit věčně.
Jen snad ten kdo je plný hořkosti a chuti se mstít, ale to pak je člověk nemocný, který potřebuje uzdravení na poli lásky.
Tak nač si s tím dělat vrásky.
Je to dlouhá pouť vyžadující trpělivost, oddanost věci, a hlavně vytrvalost a chuť to nikdy nevzdat.

A propó jedna důležitá ingredience mi chybí.
Víra v naše společenství, ale ona to je vlastně trojice Víra, Láska, Naděje.
Ale to už někdo jiný napsal předemnou a bylo mu to vnuknuto Duchem Svatým.

Nevěrně tvá - nevěrně tvůj

5. května 2011 v 8:04 | Lady L
Vnoříme se do tohoto tématu.

Budeme ho zkoumat a bádat. Rozpitvámeho na malé kousky, které podrobíme mnoha zkouškám.

Tak jdem na to.
Nejdříve bychom měli slovo rozložit. NA Ne a Věra .

NE je protiklad ANO. VERA zas značí VÍRU v něco skutečného pravdivého.

Tedy, když něco Moc chceme říkáme Ano.

Jaké jsou vlastně naše představy, kterým říkáme Ano a jaká je skutečnost?

Mezi nima je někdy velký rozdíl ba propast.

Kdo si koho bere za jakým účelem ? Dva se sváží, aby se stali na věky jedním?
A tady máme zakopané psi.

Protože opravdová láska je bez podmínek a měla by být oboustraná, aby nedocházelo k rozkolům.
Jenže kde takový vztah nalezneme?
Tedy máme několik variant vztahu či jejich kombinací:
Srdeční.
Sexuální.
Logický - racio tedy rozum (pro peníze /dnes se tomu dá zabránit smlouvou/, či z nějakého jiného důvodu, jako je početí dědice rodu).

Jaké má nevěra následky?

Bolest na mnoha úrovních.
Nemoce (venerologickými počínaje, AIDS, infarktem konče).
Pomstu.
Rozvrat všeho, čemu jsme doposud VĚŘILI.
Smrt.
A taky NIC, ale to se děje málokdy.
Nebo povzbuzení vztahu, to když si oba uvědomí proč vlastně do toho manželství lezli.
Podporu Vášní - sexuálního apetitu.
Zasáhne poměrně velký okruh lidí (manželky, manžele, děti, přátele a mohli bychom tento okruh zvyšovat - právníky - soudce- sociální pracovníky - psychology - psychiatry - lékaře - pohřební pracovníky - květináře, tedy obchodníky na všech úrovních, bankovní úředníky nevyjímaje, no a i policisty, vězešké pracovníky to záleží na směru kudy se dáná nevěra vyvine, tisk a to bulvární či klasický, net. Prostě je neuvěřitelné kolik oblastí a lidí jedna nevěra zasáhne.

V každém případě je to nevíra v toho druhého či sebe.

Prostě opuštění společné cesty - ideálů, snů.
Pokud si ti dva jedinci dokáží přiznat, že jejich názory na svět - společné žití,
se změnily a slušnou cestou opustit vztah, je to dobré.
Jenže naše osobnost se neskládá jen z LOGIKY.
Jsme lidé snad právě proto, že je v nás spousty neznámÝch - tedy citů - EMOCÍ.
A CO BY TOMU ŘEKLI sousedi, maminka či v práci.
OVLÁDAJÍ NÁS VZTAHY rodinné, kultůrní, sociální, pracovní (tam se rozvíjí velké množstí nevěr).

Nevěra je popsána na wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Nevěra

Někdo řekne, že patří k životu a jiný zas, že je to svinstvo.

Záleží na tom, na jaké úrovni tento stav zakoušíte.

Poznání tohoto velmi bolestivého jevu je nutné.
Ptáte se proč?
Prostě pro poučení z chyb.

Nebudu konat to co ničí.

Jenže někdy si prostě pomoci neumíme a to zase vede k neodsuzování.

Tedy není nikoho KDO BY MOHL HODIT KAMENEM.

Ach jo, nevěra

3. května 2011 v 8:06 | Lady L
Provází nás od nepaměti.
Každý z nás ji zakusil na svém srdci.
Každý z nás byl nevěrný, ať svým IDEÁLŮM, nebo lidem, kteří procházeli naším životem.
Co se stalo, že jsme zradili? Nebo byli zrazeni.
Je to světem ve kterém se nalézáme. Zakoušíme.
Někde hluboko jsme chtěli poznat tento pocit a přitáhly ho do svého života.
Bolí to, pálí a trhá pokud naše láska byla povýšena nade VŠE.
Nechci moralizovat ani poučovat. Sama hledám pravdu. Sama jsem zažila, jak to bolí.
Jak se trhá srdce na kusy.
Jak si přeju, abych měla srdce z kamene jen, abych už nezažívala tu děsnou bolest ZRADU!!!
a PŘITOM TOLIKRÁT JSEM SE ZRADILA SAMA.
už v desateru bylo psáno MILUJ
MILUJ BOHA NADEVŠE velmi moudré
MILUJ SEBE SAMA, NE VÍC, NE MÍŇ NEŽ DRUHÉ.
Protože pak se nám nestane, že jsme zrazeni a ani NEZRAZUJEME protože CÍTÍME, jaké to je.
Cožpak zrazuje motýlek co létá z květiny na květinu?
Vytvořily jsme si pouta, abychom přežily v tomto světě plném podivuhodných divů, které musíme prozkoumat.
Poutáme a jsme spoutáváni. Lapáme se do pavučin strachu a výhně žárlivosti.
Jsme ve světě, který má podivuhodný způsob poznávání dobrého a zlého na svém hmotném těle.

Poznání je vykoupeno obětí a bolestí.

ALE taky nám umožňuje prožít něhu, nádherný pocit stvoření, úžasné sdílení.

Dokonalý svět

2. května 2011 v 0:06 | Lady L
Je to podivuhodný svět to naše tělo.
Vesmírné pouti se zde dají konat.
Daleká souhvězdí neuronů jsou vzdálena stovky světelných let od hvězdy jménem srdce.
Najdete tu mnoho obyvatel různých národností a tvarů, zvyků.
Jsou tu jak hrdinové tak padouši.
Panují tu divotvorní vetřelci ovládající celé systémy souhvězdí.
Každá bytůstka má svůj úkol a žádná z nich se nemůže povyšovat nad druhou.
Rodí se a umírají obklopeny tolika druhy a přeci úplně osamocení, jak ve svém zrodu tak ve svém zániku.
Odehrávají se zde intergalaktické války. Kde armády bojují do svého posledního muže,
jen aby hrdinsky padli na poli věčné slávy a ochránily tak celý nekonečný vesmír.