Duben 2011

Zázrak života

26. dubna 2011 v 8:20 | Lady L
Tak se mrknem na ten zázrak zázraků.
Červená tekutina, odstín podle okysličenosti a ztuhlosti až do černa.
Dá se zkoumat ze všech stran a mnohé o nás vypoví.

Do našeho tělíčka potřebujeme 4 až 6 litrů.
Dá se vykrvácet během několika málo minut.
Stačí úraz či havárie a pak je člověk odkázán na rychlou pomoc, doplnění - transfuzi.
Kdysi to byla velice riskantní záležitost, než se přišlo na to, že krevních skupin je více a pokud se špatně nakombinují, přináší komplikace, ba i smrt.
Jeden z vědců, který se zabýval zkoumáním krevních skupin, byl náš MuDr. Jan Jánský.
Je po něm pojmenována i plaketa pro dobrovolné dárce krve.
Ukrývá v sobě mnoho prvků, které roznáší po celém těle.
Jsou důležíté pro dobrý výkon dalších, pro život nezbytných orgánů. Srdce, mozek, plíce, játra, ledviny....

A máme tu celou řadu vědeckých oborů, které se zájmem zkoumají tuto tekoucí tkáň.
Od Hematologie přes endokrinologii, genetiku až po patologii a opravdu nechci na nějaký obor zapomenout, protože jich je opravdu nepřeberné množství.
Můžete hledat na googlu či v encyklopediích.

Roztřídí ji do skupin a podskupin. Pro něj je to tekoucí tkáň, ze které pozná mnoho informací.
Zda náležela muži - ženě. K jakému etniku patřili. Jestli to vůbec byla krev lidská. Prostě je toho na knihu.

Ve starých civilizacích byla používána k rituálním účelům.
Můžeme nakouknout do Jižní Ameriky na kult boha Slunce. Tam přímo tekly proudy krve.
Dodnes některé domorodé kmeny ji používají k černé magii či k získání síly a moci.
Na Bali prochází dlouhým rituálem očišťování, aby posléze mohli požít první panenskou menstruační krev.
V mnoha náboženstvích byla žena, která menstruovala nečistá a musela se uchýlit do ústraní.

Kam se podíváme provází lidské dějiny proudy krve.

A máme tu umění.
Od válečných filmů, těch jsou mraky (třeba Bitva u Thermopyl).
V mnoha rádoby uměleckých dílech vytéká po hektolitrech.
Samozřejmě nemůžeme zapomenou na upíry či Čachtickou paní.
Prý se v ní ráda koupala a pila ji pro její kouzelnou omlazující a uzdravující moc(není divu ona ty látky v sobě má).

Mnohým z nás se dělá špatně jen při pomyšlení, že bychom ji viděli. A tak odvracíme zrak při odběru.
Někteří jedinci dokonce omdlévají. Což mnohdy působí komicky.

Krví se neroznáší jen dobré látky, ale i jedy a nemoce ( malárie, borelióza, žloutenka)
a to pak člověk je pěkně mimo sebe.

Takže z toho plyne ponaučení: Važme si toho, že jsme zdraví a pokud ne,
tak děkujme aspoň za to, co máme - a že toho je!!!

Nic

22. dubna 2011 v 0:48 | Lady L
Nic

Vzal se tu z ničehož nic. Prostě najednou tu stál, usmíval se a řekl:
,,Jsem tu, abych ti objasnil pojem NIC ve tvém životě.
Tak prý na začátku bylo NIC. DOVOL, ABYCH SE ZASMÁL ,,HIHIHI".
Vědci zkoumají tento fenomén už stovky let a filozofové filozofují jakbysmet, taky pár set let na toto téma.
Vždycky NĚCO bylo. Jen to prostě bylo na jiné úrovni chápání a uchopení.
Člověk je tvor omezený svým pochopením rozměrů, o kterých ví. Stačí mu prostor, čas (ten je taky relativní).
Ať se koukneš kam se koukneš, vždycky něco kolem tebe je. Tudíž NIC je čistě pojem relativní.
Ovšem, lidé jsou tvorové velmi vynalézaví a vymysleli NIC.
TAM KDE NIC NENÍ ANI ČERT NEBERE. Známé přísloví.
Ovšem, kde vzali toho čerta, to ti už málo kdo vysvětlí.
Tedy, abychom to nezakecali, jako to mají v oblibě politikové.
Na nic se můžeme kouknout z moha úhlů.
Jeden z nich je čistě materiální. Tedy, když nemám bonbón, asi sotva ho vycucám.
Ovšem z jiného úhlu pohledu, já si ten bonbón vycucám, pokud už jsem ho někdy v puse měl.
Prostě vezmu jen ten vjem a použiji ho. Tedy někdo tomu říká paměť.
Spousty neuronových sítí a vlastně bouřkových napnelismů.
No a když nejni bouřka, v hlavě je prázdno. To většina pozemšťanů pozná u zkoušek. Duto, prostě nic, lidově též řečeno OKNO jako výkladní skříň. Juch a zase ty lidi čarujou a z ničeho mají něco a hodně velkého.
Pro mnohé lidičky takzvaně průser. Šílí a myslí si, že když neudělají jednu zkoušku, tak skončí svět.
Kupodivu Země se točí dál. Čas spokojeně plyne a za pár let, pokud neudělají nějakou blbinu, jako je sebe a vražda k tomu, tak se tomu i zasmějou. Jenže ono nic nekončí a vše pokračuje dál.
Jak může nic nekončit? To by jste chtěli vědět.
Tak to necháme zas na Indy. Chichichi.

barvy

17. dubna 2011 v 23:26 | Lady L
Barvy jsou klíče k duši.
Každý z nás má svou oblíbenou barvu. Ta mu dokáže zvednout náladu, přinést radost, prostě libý pocit.
Už od malička jsme byli oblékáni do růžové nebo modré. Růžová symbol něhy a lásky.
Modrá zase obláčků, něžného nebe. Mimo jiné taky kód rozlišení na holčičky a chlapečky.
Každá barva nese svou informaci. Přináší pocity jistoty, harmonie. Máme barevné terapie, které nás léčí.
Mé oblíbené ALE - vše souvisí se vším. Barvy se dají převést do tónů a tóny do melodií a ty zase do pocitů - emocí(nemocí).
Láska podle mnohých je růžová, ba až přechází do duhova. V momentě, kdy se do ní zamíchá vášeň, začíná se měnit v červenou, rudou a už se nám to na paletě života míchá až z toho může být změť šedé, až černé a to už jsme v depresích.
A nebo také jen v konturách - linkách, které nás zavádějí do úžasných křivek svůdnosti těl.
Celý náš život je plný barev, tónů, vášní. Každý záříme barvami. Podle emocí - nemocí.
Někdo je vidí a jiný zas jen vnímá někde hluboko.
Do světa divů můžeme vklouznout pod mikroskopem, nebo na mořském dně v korálovém útesu plném života.
Co neskutečného umí brouci, motýli, zvířata. Od schovávání se(mimiker) po lákání samiček na úchvatné barvy peří.
Jak důležitou roli hrají na této planetě barvy? Můžeme se vlastně přesvědčovat každý den.
Stačí, když je šedivo, nevyleze sluníčko a my propadáme do depresí.
A do toho všeho se toto nádherné kolosální dílo snažíme ničit každý den.
Svou chamtivostí. Viz nadnárodní společnosti ničící pralesy, plenící moře a oceány ropnými produkty, prasklými vrty, které chrlí tuny a tuny svinstva, a tak zabíjejí barvy a živočichy.
Jen zbývá černá barva, která přikrývá vše, co se už nemůže nadechnout.
A přitom černá barva zato nemůže. Je něžná k našim očím dá jim odpočinout a nezapomene něžně uspat náš organismus, aby se mohl připravit na další příliv barev a s ním spojených zážitků.