Únor 2011

Sex

24. února 2011 v 10:55 | Lady L
Tak o tomto tématu toho bylo napsáno za dobu trvání lidstva opravdu hodně.
Sex je hra, vedoucí k splynutí a dostání se do jiných přenádherných dimenzí.
Pokud nezapomenete přidat hlavní ingredienci a tou je pravá bezpodmínečná LÁSKA.
Jinak se jedná o uspokojení fyzických tuh těla. A samozřejmě záleží na těch, ktěří ho vykonávají.
V jakém jsou rozpoložení a na jaké úrovni a za jakým účelem ho vykonávají.
A od toho se rozvíjí samá podstata zážitku z těchto hrátek.
Pokud vezmeme dva zamilované manžele svázané posvátným slibem,
kteří ze své lásky chtějí stvořit nádhernou bytost, je to nejvyšší úroveň sexu.
Protože v ní dochází k uvolňování božských energií tvoření.
Všude je nějaké ALE.
Ale my víme, že je tu dost nespoutané energie,
kterou spousta bytostí potřebuje sdílet, aby prožívala stav zamilovanosti,
stav, ve kterém se cítíme blaženě.
Každá kultura se dívala na sex z jiného úhlu.
Sex má svá pravidla.
Totiž každé nedodržení určitého zákonu,
přinese reakci a tou je v dnešní době třeba AidS,
choroba na kterou za krátký čas vymřelo více lidí než na mor za celou dobu lidstva.
Takže takové desatero sexu by asi znělo takto:
Znát svého partnera a vědět o jeho zdravotním stavu.
(Vtip je v tom, že většina lidí nezná ani sama sebe a ani po 20 letech nemusíte znát svého partnera.)
Pak čistota, ochrana před početím a jsme u toho. Život by měl být posvátný. A každá energie je dar.
No a teď babo raď. Co s tím. Valná většina lidí se vrhá do sexu bezhlavě omámena feromony, bez ochran.
No a máme založíno na spousty zajímavých, někdy zcela bolestných důsledků.
A o těch by se daly psát romány....

Motýl

24. února 2011 v 9:32 | Lady L
Dnes ráno jsem brouzdala po Facebooku a objevila jsem tam nádhernou fotku motýla a ta mě oslovila tak, že jsem napsala hned báseň. Tu ji máš milý čtenáři pro potěchu duše.

Motýl

Roztáhl jsem křídla svá,
aby je Slunce políbilo.
Pak poděkoval jsem květinám
za jejich dary nesmírné.
A šťasten letem svým,
zpíval jsem píseň díků.


Dar

17. února 2011 v 11:21 | Lady
Báseň napsaná při poslechu této písně a jako poděkování za tu nádheru, kterou máme na matičce Zemi.


Dar


Anotace: Jen s pokorou můžeme děkovat...


Do roztrhané krajiny vložil jsem tvé srdce,
aby jsi se naučil milovat.

Do hvězd co odráží se v hladinách
jsem dal tvé oči,
aby zářily na věky láskou.

Do kapky vody jsem vložil tvou duši,
aby navždy zpívala o daru života.

Andělé

16. února 2011 v 8:20 | Lady L


Anotace: Každý den potkáváme anděly, ve všech těch co pečují o naše duše, zdraví, ale i v okamžiku kdy se jen setkají oči, které pohladí, usmějí se...




Andělé
jsou přátelé,
kteří umývají mrtvá těla,
aby jejich duše do nebe směla.
Modlí se upřímně,
aby bolest rozplynula se,
a ti, co zůstali,
smutkem se nerozstonali,
zas dokázali se radovat.
Žít, smát se, milovat
a těšit se z chvil, které byly
a přeci stále jsou.


věnováno Andělům
jako je Anička Vaňková

Na cestě

13. února 2011 v 20:36 | Lady L

Na cestě uslyšel jsem
tvé otisky očí.

Mluvily tiše,
tak tiše,
 jako přítel,
co ví
a nezradí.

Klíče od mých snů
zas lovit jsem mohl
v zracích tvých.

Otevíraly mi vrátka v duši mou
A tak skrze tvou Lásku
Mohl jsem
uchopit
pochopit,

tebe
Boha…

Pohádka o ,,Jaru, Létu, Podzimu a Zimě

13. února 2011 v 19:55 | Lady L

Bylo nebylo za starých časů žili čtyři sourozenci. Jaro, Léto. Podzim, Zima.

Vydaly se spolu na pouť, která je zavedla do kouzelného údolí, kde byl nádherný vodopád, proudila říčka, rostly tam divukrásné stromy s tajemným ovocem a překrásné květiny.
Zvířata se tam měla k sobě přátelsky a jejich mláďata si spolu krásně hrála.

Děti uslyšely volání o pomoc, hledaly odkud přichází a přišly na jeskyni, kde našly stařečka zavaleného kamením. Hned se daly do práce. Zima chladila staříkovi čelo, utěšovala ho, ostatní odnášely menší kameny, aby uvolnily jeho tělo. Spolupracovaly, moudrý Podzim si vzal vše na povel - odvaloval kamení Jaro běželo pro vodu, aby ho občerstvila . Léto se snažilo zahřát prokřehlé ruce.

V tom se v jeskyni rozzářilo překrásné světlo, stařík byl nádhernou zářivou bytostí, která oslovila děti laskavým hlasem.

,,Milé děti, přišly jste sem do údolí a já si Vás vyzkoušel. Prokázaly jste odvahu, soucit, úctu a společně jste mě dokázaly zachránit. Odměním Vás, ocením Vaši společnou lásku tím,že navždy budete spolu." Každý z Vás dostane vládu nad světem po krátký čas a budete se střídat. Máte právo si zvolit jaká bude Vaše podoba."

Zima chtěla být okouzlující dáma, co se v skrytu o vše stará a i když to tak nevypadá, léčí a připravuje všechny na další pouť jejich bytím.

Jaro si přálo být ve svém životě neustále jásavé, plné života, lásky, která se pořád raduje ze všeho kolem sebe, leze po kolenou a přeskakuje ploty.

Léto toužilo mít stále sladkých 17 let. Vlasy chtělo mít jako paprsky slunce. Oči jako nebeskou modř a tělo Bohyně.

Podzim měl přání být v nejlepších letech, moudrý, sem tam hravý jako babí léto a přitom, aby mu jeho vlasy prokvítaly stříbrem a lidem přinášet plody moudré práce.

A tak dodnes panují všem dnům a společně se střídají ve vládě nad naším světem.

Co by jste udělali?

13. února 2011 v 17:31 | Lady L
Dostala jsem meil. ,,Co by jste udělali?"
Kdyb jste se nalézali v kostele, kam by vtrhli teroristi a dali Vám na vybranou.
Zůstat a zemřít pro Krista a nebo utéci.
Z dvou tisíc zůstalo 20 a dovětek.
Padre můžete začít kázat,
osvobodil jsem tě od falešných lidí a přetvářky.

Po tom co jsem ve svém životě zažila, bych neutíkala.
Ono je mnohdy jednodušší položit hrdinsky život za někoho,
než ho žít ve všech jeho podobách.
Samozřejmě, pokud by mě chtěli mučit nedovedu si představit,
za jak dlouho bych jim slíbila co chtějí,
ale vždycky se naskytne ALE mohli jste si to ve svém životě zkusit už mnohokrát.

Málokdo poděkuje každý den za to co dostává.

Většina z nás dokáže pěkně brblat a vzdychat nad tím co nedostala,
či co dostal ten druhý a on chudák nic.

Každý z nás má svoje plusy, klady, talenty, ale taky má svou stránku,
kterou by nerad někde ukazoval.
Snaží se vše co není na pohled hezké někam ukrýt a pokud možno nevnímat.
Jenže se nám zase ukáže to nenápadně se vnucující Ale
.. Prostě se nám ten kostlivec pod kobercem vynoří v nejneočekávanějším okamžiku
a začne se pěkně nahlas řehtat.

Je to prosté, ale zas tu máme to kouzelné ale...důležité je přijmout a naučit se milovat sama sebe se všemy těmi vřídky a kily navíc, se všemi těmi černými zákoutímy naših povah. 
Pokud poprosíme o pomoc, (protože málokdo je tak dokonalý, aby dokázal přijmout sebe v bezpodmínečné lásce) většinou se nám ji dostane velice rychle.
Postupně tak přestáváme vrhat kameny na ty bídáky kolem sebe,
protože si uvědomíme, že jsme spojeni jedním nekonečně krásným bytím.

Všichni jsme na cestě.
Na pouti za poznáním sebe...Boha...

Přeji Vám boží požehnání a vedení a ochranu božích andělů na Vaší pouti,
abychom se jednou sešli v LÁSCE BEZ PODMÍNEK.

Modlitba

Prosím tě, Pane, Lásko a Naděje,
buď s námi, ať se děje, co děje.
Cestou svou veď nás v každý čas,
ať vždy slyšíme tvůj hlas.
Dej, ať nikdy nekonáme podle zlého,
ale vždy se řídíme podle přikázání tvého.


S úctou Lady

Plachý návštěvník.

13. února 2011 v 16:20 | Lady L.

Plachý návštěvník zavítal do starého zahradnictví.
Nesměle usedl na rám rozbitého skleníku a tiše pozoroval okolí.
Stále mu vrtala hlavou poslední věta jeho nadřízeného v nebi.
,,Všichni chtějí jít do nebe, ale nikdo nechce zemřít."

Měl za úkol domluvit jednomu nenapravitelnému pijanovi. Stále se totiž dral do nebeských výšin.
Propíjel se k obláčkům plných radostných bláznivin.
Jeho šéfům, bylo zcela fuk, že to takhle činil úspěšně od svých třinácti let, ALE..
Ano objevilo se jedno semtam i více Ale.. Na nebeskou bránu bouchala zcela vytrvale jeho žena a sem tam i jeho početné potomstvo. Ty to časem vzdali, ale ta ženská ne a ne to vzdát.
Takže poslali jeho. Zrovna jeho, nesmělého ještě dalo by se říci mlíčňáka.
Měl si na něm vysloužit vstup do vyššího levelu.
Hlavou mu proleťelo hejno myšlenek. Musel si zvyknout, že není jen duch, ale, že se stává hmotným.
To pocítil zcela nečekaně, a docela bolestivě, když ho rám starého skleníku neunesl a on padl rovnou do střepů.
Bolelo to pěkně a krev mu crčela zvíce míst.
Do toho se ozvalo,, Co tady blbneš člověče, seš snad sťatej či co?"

Bolestivě se zbíral z té hromádky neštěstí a jaksi nevěděl co říci. Úplně se mu z hlavy vykouřily všechna hlášení o tom jak jednat s lidmi a notabene ještě v takovéto situaci.
Snažil se zuřivě volat na pomoc své brachy posli dobrých zpráv, divů a prostě všeho možného,
ale zas to děsný ALE prostě neslyšel, nevnímal, nerozumněl.
Bože, kde jsi? Kde jsou mí bratří? Co se stalo, že jsem tak bezmocný a k tomu přestávám všemu rozumnět.
Objevila se střapatá hlava kluka z poza roští. Podal mu ruku. ,, No tě pic ty vypadáš."
"Pojď musíme zmizet, než se sem přiřítí starej Vonderka. Nemá rád, když mu někdo rozbíjí už tak rozflákaný království."
Táhl ho křovím do starý boudy v zadu zahradnictví. Všechno ho děsně bolelo i myslet ho bolelo.
... 

Modlitba

13. února 2011 v 16:15 | Lady Lopraisová

Prosím tě, Pane, Lásko a Naděje,
buď s námi, ať se děje, co děje.
Cestou svou veď nás v každý čas,
ať vždy slyšíme tvůj hlas.
Dej, ať nikdy nekonáme podle zlého,
ale vždy se řídíme podle přikázání tvého.